- alexchatnoir7
Nejlepší místa v Marrákeši aneb top zákoutí podle Alex
Alexandra Anzid Kollárová je spolupracovnice a průvodkyně CK Zažít Maroko, v Marrákeši žije od roku 2018.
„A tobě by se nechtělo na jeden semestr do Maroka?“ Protože jsem vždy holdovala cestování, svému školiteli jsem bez zaváhání odpověděla: „Ale, to víš že chtělo.“
Máte taky takovou větu, co vám změnila život? Byl začátek roku 2017 a do Maroka jsem zavítala jako doktorandka s několika kolegy z Plzeňské University, kde jsem studovala antropologii a současné umění na Blízkém východě. Na Marrákešské Univerzitě Cadi Ayyad jsem pak strávila letní semestr a rozhodla se, že Maroko rozhodně jednou vidět nestačilo. Chtěla jsem ho zažít. Téhož roku jsem na podzim vrátila a pak už jsem nikdy neodešla. Mým domovem se natrvalo stala Marrákeš.
Cesta z tradiční Medíny pod povrch
Město Marrákeš jako takové je spojováno především s jeho historickým centrem – Medínou (arabsky město). Jedná se o nejstarší opevněnou zástavbu a termínem Medína se označují všechna historická centra v marockých městech.
První návštěva starého města mně očarovala. Přesně to jsem očekávala od Blízkého východu – tkané koberce, vůně máty a koření, tradiční řemeslo, staré riády a funduky, všudypřítomný ruch, trhy s ovocem a zeleninou hrající všemi barvami, staré mešity. Popravdě, to je to, co každého cestovatele nadchne. Medína je neuvěřitelně fotogenická a brzy si podmaní všechny vaše smysly, nevíte, kam s očima a co dříve ochutnat či ovonět. Ale dříve nebo později honba za vším exotickým stačit nebude. Nedostanete se totiž pod povrch.
Po prvních měsících přicházely otázky
Byla jsem tu na tři měsíce a brzy jsem začala lačnit po konverzacích s místními a v hlavě se mi začaly rojit všelijaké otázky – jak žije mladá generace? Jací jsou Maročané mimo turistická centra? Jak vypadají marocké domácnosti? Je opravdu král Mohammed VI mezi všemi tak oblíbený?
Spousta z těchto otázek souvisela s mojí práci antropoložky, ale mimo to si myslím, že začnou napadat kohokoliv kdo se odváží vykročit z předem konstruovaného exotického obrázku o tom co má Maroko představovat. Je naprosto pochopitelné, že pokud někdo cestuje s omezeným časem, nemůže obsáhnout vše co mu kultura nabízí. Zvláště pokud se vydáte na takové výpravy úplně sami, zjistíte, že vše vyžaduje spousty času, kontaktů a aktivního přístupu. Běžně dochází k nedorozumění i zklamání, ale i to je součástí cestování jako takového. Jedna z jeho základních ingrediencí.
Autentická marrákéšská místa, do kterých jsem se zamilovala
Jak první týdny plynuly našla jsem si jednoduchý recept na to, jak se alespoň částečně přiblížit autentickému Maroku. Zamilovala jsem si několik míst, zdánlivě všedních. Cestovatel se nemusí nutně pachtit za všemi památkami, ale může si jen tak sednout do kavárny, kde potká více Maročanů než turistů a objednat si třeba nous nous (kávu půl napůl s mlékem). Pak už stačí jen pozorovat ruch ulice, zaposlouchat se do místního dialektu nebo do muezzinova voláni k modlitbě a úplně ze všeho nejlepší je se jen tak s někým dát do řeči.
Dalším krokem je vydat se i mimo hradby Medíny a prozkoumat další městské části Marrákeše, anebo si udělat malý výlet do přírody okolo nedalekých vesniček. Udělat takový krok se možná zdá jako opuštění toho bezpečného a známého, ale bude stát za to. Opravdu někdy stačí jen pár hodin, aby se jednomu změnila perspektiva a na Maroko a Maročany již nepohlížel optikou vlastní kultury, která někdy může být, přiznejme si, předsudečná.
Nové město Gueliz
Nové město představuje protipól k Medíně a jeho výhoda spočívá v tom, že do této části můžete z Medíny dojít pešky. Gueliz byl vystavěn v první polovině dvacátého století koloniální Francii a architektonicky zajímavě kontrastuje s křivolakými uličkami staré Medíny. Proč stojí za to podívat se právě sem? Jednoduše proto, že Maroko je více než jen „archaická“ Medína a Marrákeš jako město je neuvěřitelně rozmanité. Právě tu uvidíte moderní tvář města.
Najdete zde i architektonické unikáty – funkcionalistické kino Le Colisée nebo galerii současného marockého a afrického umění Comptoir des Mines (62 Rue Yougoslavie, Marrakech 40000). A jak se do Nového města dostanete? Od mešity Kutubíje se vydáte širokým bulvárem Mohammeda pátého, po levé straně minete park a botanickou zahradu Moulay Abdeslam, kterým můžete projít a pokračovat dále v cestě. V této zahradě jsem vždy obdivovala vzrostlé fíkusy a docenila stín, který mi alespoň na moment poskytly.
Vaše první zastávka bude právě galerie současného marockého umění. Ta je situována v budově bývalé těžařské společnosti vystavěné počátkem třicátých let a architektonicky se jedná o klenot ve stylu art deco. Galerista z Casablancy Hicham Daoudi obnovil zašlou slávu této budovy tím, že ponechal její původní charakter včetně jeho vybavení, např. zrestauroval nástěnná křišťálová svítidla a většinu nábytku. V této galerii se pořádají výstavy především nové mladé generace marockých a afrických umělců a umělkyň. Jmenovitě SiMohamed Fettka, Mohamed Arejdal, M'barek Bouhchichi nebo Mariam Abouzid Souali.
Svůj galerijní prostor – celé jedno patro, zde má vyhrazen i Andy Warhol Maroka Hassan Hajjaj. Přesto, že se Hajjaj stal slavným a vlivným umělcem, zůstal skromným a pokud jej v galerii zrovna zastihnete, rád si s vámi popovídá.
Po vydatné dávce moderního umění jednomu zaručeně vyhládne, naštěstí je Marrákeš známá pro nespočet kulinářských specialit. Mojí oblíbenou restaurací v Guelizu se stala Amal, což v překladu znamená naděje. Tato restaurace, situovaná v klidnější vilové části Guelizu byla založena inspirativní ženou Norou Fitzgerald – Američankou narozenou v Maroku, která v Amal zaměstnává znevýhodněné ženy. A to ženy s tělesným postižením nebo matky samoživitelky, které se díky předsudkům své komunity ocitly v chudobě. Tento rok její iniciativa vyhrála světové ocenění Champions of Change 2023 award. Pokud máte štěstí a je zrovna pátek je téměř povinností dát si zde kus kus, ať je již kuřecí, hovězí nebo vegetariánský – právě tam je jednoznačně bezkonkurenční.
Výlet v okolí Marrákeše
Jednoduché výlety na pár hodin mimo rušnou Marrákeš jsem si velice oblíbila, zvláště do míst, které jsou v dosahu místní dopravy. Nedaleko mešity Kutubíje je autobusové nádraží Sidi Mimoun, ze kterého každou půlhodinu odjíždí autobus č. 35 do nedalekého městečka Tahanout na úpatí pohoří Atlas. Hluboká údolí a úžasné výhledy z třítisícových sedel zde sice nenajdete, za těmi byste museli jet ještě zhruba hodinu do samotného Atlasu.
Přesto to je příjemný výlet, zvláště za horkého marrákešského počasí. Jízdenka stojí do 10 MAD a pojede s vámi řada místních, většinou žen, které se chystají navštívit své příbuzné na venkově. Za necelou hodinku jste na místě, vyčkáte až autobus objedete celé městečko a bude pokračovat směrem k Moulay Brahim, v zatáčce za městem vystoupíte na první zastávce. Někdy se stane, že se musíte připomenout řidiči. Stačí říct nahlas Azrou – první malá vesnička vystavěna ve svahu za městem u které se zastavuje. Toto místo je významné tím, že se zde vyskytuje pár malých dílniček na výrobu typických berberských šperků s pestrobarevnými sklíčky.
Poté co vystoupíte z autobusu, sejdete dolů k řece a projdete právě touto vesničkou dále do kopce tak dlouho dokud nedojdete na náhorní plošinu na jejímž konci se vyskytuje rozlehlý borovicový les. Napravo od něj další vesnice. Je jen na Vás, jak dlouho zde budete chtít zůstat. Celou cestu Vás bude doprovázet pohled na majestátně vyhlížející vrcholky Atlasu. Mým pravidelným rituálem bylo dojít do lesa a v jeho stínu si dát svačinu a alespoň půlhodinku s oblíbenou knihou.
Pravděpodobně se vám stane, že na Vás budou mávat místní vesničané, někteří se Vás budou ptát, zda jste v pořádku, ale většina jen s pochopením řekne: ‘Tabiaa zouina, yak?’ (Krásná příroda, že?).
Zpět do Marrákeše se vydáte stejnou cestou a na místě kde Vás vysadil autobus opět vyčkáte. Pokud se vám však nebude chtít čekat na autobus, je možné mávnou na projíždějící bíle taxíky, které Vás vezmou za 20 MAD zpět do Marrákeše.
Kultura v marrákéšské Medíně
Pokud jste ubytováni v Medíně a máte volný večer doporučila bych vám zkontrolovat program malého kulturního centra s názvem LE18 (jednoduše podle čísla popisného domu 18) poblíž Riad Laarous. Jedná se o nezávislý a nekonformní kulturní prostor ve kterém se odehrávají vernisáže, mini konference, umělecké, ale i aktivistické projekty.
Zpravidla se tam schází nejvlivnější současní umělci Maroka, zároveň je to však místo, které se snaží být, přes jistý intelektuální přístup k různým celospolečenským tématům, inkluzivní a budovat pevné vztahy v sousedství. Cíleně se tak ohrazuje proti narůstajícímu počtu luxusních riádů/hotelů, které vytlačují místní obyvatele z historického centra a s žitou realitou Maročanů mají pramálo společného. Tento neblahý trend sledujeme ve všech turisticky exponovaných městech, v Praze nevyjímaje. Pokud se vám nepoštěstí vidět vernisáž, zastavte se tam i tak. Ten kdo vám otevře si s vámi i rád pohovoří o současné umělecké scéně.
Nedaleko tohoto místa naleznete hangár, s velkou cedulí PIKALA bikes (Riad Larousse, Marrakesh 40000). Pikala je název v marockém dialektu arabštiny pro jízdní kolo a jedná se o neziskovou organizaci, která propaguje jízdu na kole v Marrákeši. Jejím hlavním cílem je snížit nezaměstnanost mladých Maročanů tím, že je zaměstnává jako cykloprůvodce, cykloprůvodkyně, mechaniky a mechaničky. Vedle toho provozuje dílnu na opravu kol, kde zájemce školí jako mechaniky. Organizovaný cyklovýlet v Medíně i mimo ni vřele doporučuji, byť se může na první pohled zdát riskantní pohybovat se mezi motorkami i davem turistů na kole. Trasa i čas jízdy je však zvolen tak aby se eliminovalo veškeré nebezpečí.
Melláh – židovská čtvrť, kde se odehrávala historie
Při svých toulkách Medínou jsem ráda narazila na místo, které bylo spíše poloprázdné díky tomu, že bylo lehce zapadlé a běžným turistům skryté. Jedním takovým místem je i synagoga Lazama v židovské čtvrti Medíny zvané Melláh. Maroko měla po celou historii početnou židovskou komunitu až do roku 1948 kdy vznikl stát Izrael. Většinové marocké Židovstvo se z Maroka vystěhovalo právě do nově vznikajícího státu. Byť má Marrákeš již pouze pár desítek Židů, synagoga Lazama z počátku 16. století je stále aktivní. Synagoga, ve které je rovněž i malé muzeum mapující historii marockých židů, je k náboženským účelům využívána i v současnosti.
Její návštěva tak představuje cenný vhled do historie marockého židovského obyvatelstva. Tradičně je pod správou muslimské rodiny, která vám ráda k Židům v Maroku poví veškeré zajímavosti. Do Melláhu se dostanete z náměstí Jamma El Fna přes jednu z hlavních uliček Rue Riad Zitoun el Jedid.
Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli.
Pokud jste v Maroku byli, napište nám, jaká zákoutí jste si v Marrákeši oblíbili vy.
Chcete do Maroka vyrazit? Přidejte se k jedné z našich malých skupinek a procestujte Maroko s průvodci, kteří ho milují a znají jako své boty.
