10 hodin ráno, uprostřed horské vesnice. Tereza a s ní pár dalších cestovatelů klepou na dveře paní Fatimy...

Zavřete oči a představte si...Rok 2025 a na cestách po severním Maroku zastavujeme u malebně zrekonstruované kooperativy pěstující...

„Kde, sakra, seš? Je tu 12 lidí a chtějí cestovat.“... „Sorry, nemáme doma signál, vždycky musím na kopec nad vesnicí."

„Byla to nejlepší aktivní dovolená s dětmi vůbec“, čtu si den po návratu mail od své spolucestovatelky a tetelím se radostí.

Je vůbec možné, aby vůně koření z marrákešských trhů byla cítit až na několik kilometrů vzdálené letiště?

Červnové poledne na silnici v jižním Maroku. Teploty se blíží 40°C a moje spolucestovatelky se už příiš dlouho baví o chlazených nápojích.

„Do Maroka už víckrát nejedu. Jeli jsme se slunit do Agadiru, pršelo a slunce vylezlo každý den na pár hodin. Přitom jsme tam byli v...

Cože? Dovolená v Atlasu? Vždyť já pěší turistiku nepěstuji ani doma. Ale jsou marocké hory skutečně jen výsadou dobrodružných sportovců?

„Piješ víno nebo pivo?“, zeptal se mě Bilal, kluk, u kterého jsem si zabookovala pokoj. „Alkohol!? Tak ten tedy rozhodně nepiju."