• Tereza Huclová

Maroko za časů korony

Aktualizováno: 3. pro 2020

Je vůbec možné, aby vůně koření z marrákešských trhů byla cítit až na několik kilometrů vzdálené letiště? Já jsem si jistá, že když jsem před čtrnácti dny vystoupila po osmi měsících v Marrákeši z letadla, přesně tuhle vůni jsem ucítila a řeknu vám, byl to krásný pocit.

pytlle s nejrůznějším kořením
Na trhu spolehlivě otestujete, jestli vás neopouští čich😉

V polovině října povolilo Maroko první komerční lety a po dlouhých měsících se tak začalo pomalu otevírat turismu. Zároveň ale bylo jasné, že staré dobré časy ještě nenastaly. Marocká vláda dosud udržuje výjimečný stav a také aktuální situace v Čechách a celkově v Evropě teď pohodovým cestám moc nepřeje.


Na rovinu musím říct, že jsem sama byla na vážkách, jak dobrý nápad taková cesta nyní je. Vydala jsem se to tedy vyzkoušet a v neposlední řadě se také na vlastní oči přesvědčit, co se v Maroku během uplynulých měsíců změnilo, jak krizi zvládli naši partneři a jaké změny budeme muset udělat v našich itinerářích.


Některé svoje zážitky jsem s vámi rovnou sdílela na instagramu nebo na facebooku, teď vám je chci předat ještě takto uceleně. Budete tak mít všechny potřebné informace po ruce, až se třeba rozhodnete do Maroka vyrazit. Na srdci toho mám spoustu, a abyste se nelekli délky článku a rychle v něm našli to, co vás přesně zajímá, rozdělila jsem ho do tří tematických kapitol.




Kapitola I. Cestovní deník aneb co jsem v Maroku zažila


Konečně v Marrákeši


Čím začít? Asi jasně modrou oblohou, což bylo to první, na co jsem se ráno v Marrákeši běžela na terasu podívat. V riádu, kde jsem bydlela, a kde bydlí často i naši spolucestovatelé, jsem byla první host od začátku pandemie. Také si mě tam podle toho považovali, dostala jsem nejlepší pokoj a ohromnou snídani, ze které bych mohla být živa týden.


Modré nebe nad hlavou a čersvý fresh do ruky. Náměstí Jemaa El Fnaa ožívá.

Samozřejmě jsem hned vyrazila do města. Obchůdky otevřené, lokální kavárny také. Oproti tomu na dveřích oblíbených turistických kaváren visí často mohutný zámek. S návratem turistů ale určitě i tato místa rychle otevřou, byť třeba s novým majitelem.


Tak to v Maroku ostatně chodí. Lidé moc dobře vědí, že co mají dnes, nemusí mít zítra a na životní změny reagují velice flexibilně a s potřebnou pokorou.


V řemeslných dílnách ve staré medině se pracuje tak na půl. Bez turismu chybí odběratelé, mnoho řemeslníků si nemůže dovolit platit ve svých dílnách nájem a tak pracují jednoduše doma nebo si alespoň na přechodnou dobu našli nějakou jinou činnost.


Zašla jsem do nedávno otevřené zahrady Jardin Secret. V porovnání s ostatními marrákešskými zahradami bývá tato klidnější, a já sem proto ráda chodím. Tentokrát tady však nebyla opravdu ani noha a tak jsem měla celou tu květinovou krásu jen pro sebe.


Příjemná byla i návštěva restaurace Toubkal na náměstí Jemaa El Fnaa. Před lety jsem tam ráda chodila na kuskus. Poslední dobou jsem ale měla pocit, že i tento klasický marrákešský lokál začal hřešit na svoji výhodnou lokalitu a zmínku v Lonely Planet, a začal flákat jak kvalitu jídla, tak i obsluhu. Teď je restaurace plná marockých strávníků a kvalita se k mojí velké radosti vrátila zpět.


talíř s kuskusem a konvice s čajem
Přehlídka marocké klasiky: Kuskus, čaj a olivy

Cestou přes lokální tržiště jsem potkala svoji oblíbenou sousedku. Scvrklá, nahrbená stařenka se sice živí žebráním, tento způsob obživy jí ale nijak neubírá na životním optimismu.


Většinou se dáme na chvíli do řeči a vždycky má ve tváři ten nejvřelejší úsměv, bez ohledu na to, jestli zrovna mám nebo nemám po ruce nějaké drobné. Často jsem si na ní během minulých měsíců, kdy byl v Maroku nařízen přísný lockdown, vzpomněla a přemýšlela, jestli ji ještě potkám. A vida, zvládla to.


Online po Maroku