• Tereza Huclová

Maroko za časů korony

Aktualizace: před 16 hodinami

Je vůbec možné, aby vůně koření z marrákešských trhů byla cítit až na několik kilometrů vzdálené letiště? Já jsem si jistá, že když jsem před čtrnácti dny vystoupila po osmi měsících v Marrákeši z letadla, přesně tuhle vůni jsem ucítila a řeknu vám, byl to krásný pocit.

Na trhu spolehlivě otestujete, jestli vás neopouští čich😉

V polovině října povolilo Maroko první komerční lety a po dlouhých měsících se tak začalo pomalu otevírat turismu. Zároveň ale bylo jasné, že staré dobré časy ještě nenastaly. Marocká vláda dosud udržuje výjimečný stav a také aktuální situace v Čechách a celkově v Evropě teď pohodovým cestám moc nepřeje.


Na rovinu musím říct, že jsem sama byla na vážkách, jak dobrý nápad taková cesta nyní je. Vydala jsem se to tedy vyzkoušet a v neposlední řadě se také na vlastní oči přesvědčit, co se v Maroku během uplynulých měsíců změnilo, jak krizi zvládli naši partneři a jaké změny budeme muset udělat v našich itinerářích.


Některé svoje zážitky jsem s vámi rovnou sdílela na instagramu nebo na facebooku, teď vám je chci předat ještě takto uceleně. Budete tak mít všechny potřebné informace po ruce, až se třeba rozhodnete do Maroka vyrazit. Na srdci toho mám spoustu, a abyste se nelekli délky článku a rychle v něm našli to, co vás přesně zajímá, rozdělila jsem ho do tří tematických kapitol.




Kapitola I. Cestovní deník aneb co jsem v Maroku zažila


Konečně v Marrákeši


Čím začít? Asi jasně modrou oblohou, což bylo to první, na co jsem se ráno v Marrákeši běžela na terasu podívat. V riádu, kde jsem bydlela, a kde bydlí často i naši spolucestovatelé, jsem byla první host od začátku pandemie. Také si mě tam podle toho považovali, dostala jsem nejlepší pokoj a ohromnou snídani, ze které bych mohla být živa týden.


Modré nebe nad hlavou a čersvý fresh do ruky. Náměstí Jemaa El Fnaa ožívá.

Samozřejmě jsem hned vyrazila do města. Obchůdky otevřené, lokální kavárny také. Oproti tomu na dveřích oblíbených turistických kaváren visí často mohutný zámek. S návratem turistů ale určitě i tato místa rychle otevřou, byť třeba s novým majitelem.


Tak to v Maroku ostatně chodí. Lidé moc dobře vědí, že co mají dnes, nemusí mít zítra a na životní změny reagují velice flexibilně a s potřebnou pokorou.


V řemeslných dílnách ve staré medině se pracuje tak na půl. Bez turismu chybí odběratelé, mnoho řemeslníků si nemůže dovolit platit ve svých dílnách nájem a tak pracují jednoduše doma nebo si alespoň na přechodnou dobu našli nějakou jinou činnost.


Zašla jsem do nedávno otevřené zahrady Jardin Secret. V porovnání s ostatními marrákešskými zahradami bývá tato klidnější, a já sem proto ráda chodím. Tentokrát tady však nebyla opravdu ani noha a tak jsem měla celou tu květinovou krásu jen pro sebe.


Příjemná byla i návštěva restaurace Toubkal na náměstí Jemaa El Fnaa. Před lety jsem tam ráda chodila na kuskus. Poslední dobou jsem ale měla pocit, že i tento klasický marrákešský lokál začal hřešit na svoji výhodnou lokalitu a zmínku v Lonely Planet, a začal flákat jak kvalitu jídla, tak i obsluhu. Teď je restaurace plná marockých strávníků a kvalita se k mojí velké radosti vrátila zpět.


Přehlídka marocké klasiky: Kuskus, čaj a olivy

Cestou přes lokální tržiště jsem potkala svoji oblíbenou sousedku. Scvrklá, nahrbená stařenka se sice živí žebráním, tento způsob obživy jí ale nijak neubírá na životním optimismu.


Většinou se dáme na chvíli do řeči a vždycky má ve tváři ten nejvřelejší úsměv, bez ohledu na to, jestli zrovna mám nebo nemám po ruce nějaké drobné. Často jsem si na ní během minulých měsíců, kdy byl v Maroku nařízen přísný lockdown, vzpomněla a přemýšlela, jestli ji ještě potkám. A vida, zvládla to.


Online po Maroku


Společně s mými kolegy Mohamedem, Brahimem a Hussainem jsme chtěli navštívit některá z míst, kam se s našimi cestovateli často vydáváme, a vzít vás na tuto cestu alespoň virtuálně s sebou.


První destinací bylo rybářské městečko Esssaouira. Tři hodiny v autě uběhly jako nic, po osmi měsících, co jsme se neviděli, nebyla o témata nouze. O zpestření se nám navíc starala policie, která v pravidelných pauzách kontrolovala, jestli máme v pořádku povolení na přejezd mezi městy. Více o tomto nařízení píšu na závěr v praktických informacích.


Znáte tuhle píseň? Od začátku pandemie se tento zprvu nenápadný jihoafrický song stal mezinárodním hudebním hitem, dostal se až na stránky The Guardian a v Maroku mu momentálně fandí snad úplně všechny rádiové stanice. Schválně si ho pusťte, uvidíte, jak se vás chytne😀 Já jsem se ho za celou dobu nezbavila a dneska se mi o něm dokonce zdálo.


Nocleh jsme si domluvili v maličké vesnici na pobřeží Atlantiku. Útulný penzion přímo na pláži často využíváme pro ubytování rodin s dětmi. Penzion byl až donedávna zavřený, teď se do něj pomalu vrací život a organizuje soukromé oslavy pro marocké rodiny.


Mají pravdu ti, jenž říkají, že pohled na moře uklidňuje...

Majitel Fettah je zlatý člověk vy se s ním můžete seznámit ještě před cestou do Maroka v oceněném filmu Atlantic. Hraje tam charismatického rybáře, který touží po lásce a svobodě, a víc vám neřeknu😉


Teď v civilu nás Fettah přivítal obřím rybím tajinem a zapůjčil nám svůj salón, abychom si tam mohli nainstalovat naše improvizované vysílací studio.


Čajová ceremonie je symbolem marocké pohostinnosti ,a pro nás tedy byla ideálním způsobem, jak propojit české domácnosti s Marokem a virtuálně se s vámi potkat. Byl to náš první podobný pokus a měli jsme obrovskou radost, že mnoho z vás se k nám připojilo a večer s námi sdílelo.


Mohamed, Brahim a Hussain se na tuto akci skutečně svědomitě připravovali, dorazili vybaveni marockými oděvy a před začátkem dokonce několikrát provedli nácvik choreografie. S klidným srdcem můžu říct, že to svědčí o tom, že svoji práci mají opravdu rádi a stejně jako já už se nemohou dočkat, až s vámi budou moct vyrazit na cesty.


Paradise du Argan


Další naše zastávka byly arganové háje a kooperativa na výrobu arganového oleje. I sem s vámi občas rádi zavítáme, kooperativa totiž leží ca. dvacet kilometrů od hlavní silnice a to je dost daleko na to, aby u ní nepřibržďovaly žádné turistické minibusy.


O co míň je kooperativa na očích, o to víc musí zabojovat kvalitou. A to se jí daří. Ne nadarmo si vysloužila výhry a certifikáty a její šéfovou, velice oduševnělou a moudrou dámu, zvou i na zahraniční konference a veletrhy.


V kooperativě se vzorně dodržují dvoumetrové rozestupy.

A vy se už také můžete začít těšit. Protože mnoho z vás mně hlásilo, že jim arganový olej chybí, několik druhů jsem pro vás objednala a brzy, jen co dovyřídím formalitky, vám ho spolu s dalšími marockými poklady představím.


No, koho jsme nepotkali cestou zpět?🐐 Tyhle kozy – labužnice si s oblibou pochutnávají na arganových lístcích. Proti gustu žádný dišputát, já osobně mám argánii raději už vylisovanou třeba na talíři.


Ano, to jsem vám ještě neřekla, ženy v kooperativě si společně vaří, všechny jsou skvělé kuchařky, a když dorazíme s našimi klienty, připraví lahodné arganové menu samozřejmě i pro nás.



Cesta vede...Do hor!


Jak se asi pandemie podepsala na životě lidí v odlehlých vesničkách? To přesně jsme se chystali v příštích dnech zjistit. Zatímco do některých oblastí, např. horského střediska Imlil, zamíří občas maročtí turisté, do sousedních údolí nejezdil téměř nikdo již před pandemií, natož teď.


Vydali jsme se do vesničky Dknt, vzdálené jeden až dva dny chůze od silnice. Chtěli jsme se podívat, jak vypadá ubytovna, kde obvykle nocujeme, a také se přesvědčit, zda je rodina našeho místního bytného pana Hussaina v pořádku.


Zatímco na čtyřtisícových vrcholcích již leží sníh, v nižších polohách je příjemně teplo.

Pan Hussaina sice neumí kromě berberštiny žádnou řeč, nedomluví se pořádně ani arabsky, ale na naše spolucestovatele se vždycky těší. Často nás také zve k sobě domů a spolu s dalšími vesničany učí naše spolucestující lokální tanec ahwach. Odlehlý region Dknt je svým provedením ahwache proslulý a pro nás to tak bývá opravdový zážitek.


Radost ze shledání s panem Hussainem byla veliká, zpívalo se a čaj tekl proudem. Nadšení nás trochu opustilo ve chvíli, kdy nám pan Hussain oznámil, že nám osobně uvaří. Pan Hussain totiž vařit neumí a pro naše cestovatelské skupinky také v jeho kuchyni vždycky vaří náš kuchař.


Ale co naplat, tentokrát byli kuchař i alibi v podobě turistů daleko a nám nezbývalo než respektovat staršího, a ještě ke všemu hostitele. Pustili jsme se do tajinu a naše neblahá předtucha se potvrdila při prvním soustu.


V Maroku se obvykle jí z jednoho talíře, takže pokud člověk nechce dát najevo, že mu jídlo nechutná, může se delikátně „schovat“ za ostatní stolovníky. Tato praktická výhoda ovšem mizí, pokud ani jednomu strávníkovi nechutná.


Následovala velká přehlídka výmluv, proč se v tom jídle tak šťouráme, od bolesti břicha po alergii na mrkev. Pan Hussain to nesl velice nelibě, nakonec si ale řekl, že aspoň víc zbude, tajin nám sebral a po chvíli se nechal uchlácholit Brahimovým zpěvem.


Odpočinek na zápraží. Zleva Brahim, pan Hussain a Mohamed.

Nákaza coronavirem se nevyhnula ani této vzdálené vesnici. Dostala se tam pravděpodobně s vesničany vracejícími se z práce v Marrákeši. Teď už tam jsou nicméně lidé přesvědčeni, že nákazu zdárně překonali.


Mnohem horší než covid samotný, jsou pro ně nyní ekonomické dopady. Mnoho lidí, kteří dříve pracovali v Marrákeši, o práci přišli, nebo se tam jednoduše neměli, jak dostat. Ti, kteří si vypomáhali skromným turismem jako třeba pan Hussain, jsou posledních osm měsíců téměř úplně bez příjmu.


Během prvních jarních měsíců poslal stát všem rodinám 2.000 dirhamů, takže zhruba 6.000 CZK a od té doby se žádná další rozdávací akce nekonala. V těchto vesnicích tedy opravdu lidé často sedí doma se svou početnou rodinou a nevědí, co budou v dalších dnech jíst.


Pak se jim třeba podaří prodat něco ze svého skromného majetku, nebo je podpoří bohatší příbuzný, a zase je chvíli z čeho žít. Skutečnost, že ani v této situaci neopouští lidi schopnost se zasmát a hlavně víra, že se brzy všechno zlepší, byla pro mě opět velká škola.


V berberských vesničkách jsou lidé odkázáni sami na sebe.

Při loučení jsme dali panu Hussainovi štědré dýško. Zadarmo by si ho ale nevzal, bylo vidět, že si pořádně láme hlavu, co nám za něj daruje. Nakonec mi ze svého ořešáku uřízl pěknou větev, abych se měla cestou o co opírat. Ani netušil, jak moc se mi s tím dárkem strefil do noty. Den předtím mi totiž prudký vítr ve svahu podrazil nohy a já si na ostrém kamení ošklivě odřela dlaně.


Kapitola II. Je taková cesta rozumná? Zamyšlení nad benefity a riziky současného cestování


Týden v Maroku byl balzám pro duši, vrátila jsem se s dobitou energií i s novými nápady. Stejně báječné bylo i zjištění, že ačkoliv není vše při starém, cestování po Maroku zůstává skvělým zážitkem, kvůli kterému se vyplatí překonat i nějaká omezení.


Na rovinu musím říct, že jsem před cestou váhala, jestli teď má vůbec smysl do Maroka jezdit a propagovat cestování, když u nás akorát nastává nový lockdown. I nějaké výčitky se dostavily, že cestuji v době, kdy v nemocnicích shání dobrovolníky a vláda občany vyzývá, ať sedí doma.


Na druhou stranu jsem cítila, že je mnoho z vás, kteří by v tomto neradostném období plný špatných zpráv a podzimních plískanic uvítali pauzu a marocké slunce a pohodová atmosféra je přesně to, co by vám přišlo vhod. Pro vás všechny jsem tedy chtěla prošlápnout cestičku a omrknout situaci.

Samozřejmě jsem si uvědomovala spojená rizika, a tak jsem se nad nimi důkladně zamyslela.


Můžu se covidem nakazit po cestě do Maroka?

Není to pravděpodobné vzhledem k tomu, že jak letiště, tak letecké společnosti, dodržují skutečně přísná opatření a většina cestujících, co se na nich pohybuje, mají negativní testy. Riziko nákazy je tak menší než v běžné MHD.


Jaké je riziko, že chytím covid v Maroku?

Většina marockých covidových případů se koncentruje v Casablance a dalších velkých městech, kam jsem nechystala. V Marrákeši a okolí (populace 1 milión obyvatel) evidují přibližně 100 nových případů za den, tedy výrazně méně než v Praze. A na venkově, kde jsem chtěla trávit velkou část pobytu, mnoho lidí covid již prodělalo a nákaza se tam podle všech informací již nešíří.


Zruší mi lety a nebudu se moct vrátit zpět do ČR?

Méně než 2 týdny dopředu aerolinky změny zpravidla nedělají, pokud je k tomu nedonutí okolnosti, jako je třeba náhlé uzavření hranic. Ty by se ale v době, kdy každá země může kontrolovat cestující pomocí testů/ karantén, zavírat znovu neměly, alespoň ne tak překotně, jak tomu bylo na jaře.

Teď po návratu z Maroka už připravuji program cesty po Maroku na přelomu roku a brzy se o něj s vámi podělím. Pokud již předběžně víte, že byste se chtěli do Maroka na přelomu roku se mnou vydat, napište mi.


Cestu teď mohu doporučit těm, kteří si chtějí odpočinout uprostřed krásné přírody a nevadí jim přestup při cestě tam/ zpět a rouška během letu a jsou schopni akceptovat možné změny v programu.


V těchto kulisách na starosti všedních dnů zapomenete jedna dvě

Kapitola III. Praktické rady – letenky, pojištění a cestování v rámci Maroka

(kapitolu pravidelně aktualizuji)



Jak se do Maroka dostat


Žádné přímé spoje do Maroka v tuto chvíli nejsou ani z Prahy, ani z Vídně. Nezbývá tedy než cesta s přestupem.


Před 14 dny byl výhodný spoj s Ryanair přes Manchester a zpět s přestupem přes Londýn Stansted. Vzhledem k přísnému lockdownu, který nyní UK zavedla, jsou nicméně Ryanair lety mezi Marokem a UK na další měsíc skoro úplně zastaveny. Redukovány jsou i další nízkonákladové spoje přes Malagu nebo Milán.


Časově výhodný spoj je nyní například přes Paříž a Amsterdam s KLM, ČSA, Air France nebo Royal Air Maroc, kde je ale nutné počítat s vyšší cenou. V současné době je také nejlepší neplánovat s moc velkým předstihem a letenky kupovat maximálně 14 dní dopředu, kdy již je velmi pravděpodobné, že koupený let nebude zrušen.


Formality po příletu


Většina zemí vyžaduje nyní po všech cestujících (tj. i po těch, kteří na letišti jen tranzitují) vyplnit covidové formuláře, kde především zadáte údaje o svém zdravotním stavu a místech, kde jste se poslední dobou zdržovali. Někde (např. UK, Česká republika) je člověk vyplňuje již před cestou online, v případě Maroka jsou formuláře papírové a rozdávají se většinou v letadle, případně jsou k dispozici na příletu.


Testy


Maroko při příletu vyžaduje test PCR ne starší než 72 hodin od odběru vzorku. Test jsem dělala u odběrového místa na letišti Václava Havla den před odletem. Tato laboratoř garantuje dodání výsledků do 24 hodin. Nebylo třeba se objednávat dopředu a na provedení testu jsem čekala sotva pět minut. Výsledky přišly asi za 5 hodin. Test pro samoplátce stál 1.700 Kč, s mezinárodním certifikátem to bylo 2.300 Kč.


Test při cestě zpět jsem dělala až v na letišti v Praze. Francie a Španělsko nově vyžadují test při příletu z Maroka. Pokud na francouzském/ španělském letišti cestující pouze přestupuje a neopustí letiště, neměl by, podle všech informací, nastat problém a test při nástupu do letadla mít nemusí.


V Maroku sice čas plyne kolikrát jinak, pro 72 hodinovou platnost testu to ale neplatí.

Pojištění


V případě zemí, které MZV označilo jako červené, vás většina cestovních kanceláří pojistí na všechno kromě léčby covidu. Maroko je stále na tomto seznamu, i když přesně nerozumím proč, vzhledem k tomu, že počtem nárůstu nakažených i úmrtí je na tom stále výrazně lépe než všechny evropské země.

Pojištění včetně covidu vám do Maroka ale sjedná například pojišťovna ERP, jen o takové pojištění musíte požádat individuálně, tedy nikoliv jen naklikat standardní pojištění na jejich webu. Další možností na pojištění včetně covidu nabízí pro Maroko třeba mezinárodní pojišťovna Battleface, kde jsem měla uzavřené pojištění já. 8 dní mě tak vyšlo na 20 EUR.


Protože doba je nejistá a pozitivní výsledek testu může jednomu udělat čáru přes cestovní plán, vyplatí se nyní uzavřít i pojištění zrušení cesty.


Individuální cesty po Maroku


Pokud chcete po Maroku individuálně cestovat, musíte si pro přejezd mezi městy obstarat tranzitní povolení. Povolení se zařizuje na úřadě, zvládne se to na počkání, ale pokud je na úřadě hodně lidí, nebo narazíte na úředníka – nešiku, může to chvíli trvat. Přineste si sebou pas a také nějaké potvrzení, ve kterém hotelu bydlíte a ve kterém, se chystáte bydlet ve své další destinaci.


Rozhodně nedoporučuji podceňovat potvrzení jako nějakou formalitu a spoléhat se na to, že se z toho v případě kontroly nějak vykroutíte. Na všech hlavních silnicích jsou hustě rozmístěné policejní checkpointy a mě jen cestou z Marrákeše do Essaouiry, což je necelých 200 km, zastavili zhruba třikrát.


O tato potvrzení se nemusíte starat, pokud cestujete třeba s námi nebo s jinou místní licencovanou cestovní agenturou, které platné potvrzení vyřídí za vás.


Každodenní život – restaurace, obchody, roušky


Na první pohled se zdá, že Maroko má pandémii za sebou. Na ulicích Marrákeše se to i bez turistů docela hemží místními, krámky jsou zase otevřené, stejně tak restaurace i kavárny.


Tak úplně při starém ale život ještě není. Výjimečný stav byl v Maroku prodloužen 10. ledna 2021. Je to už holt taková tradice této doby, že ho vláda každý měsíc prodlužuje, a dá se tak asi očekávat, že se tak stane znovu ještě v prosinci, v lednu...


Výjimečný stav sebou nese třeba to, že večerní život utichá v deset, kdy mají restaurace a krámy nařízenou večerku. Na veřejnosti je také povinnost nosit roušku. A i když ji v praxi málokdo má nasazenou skutečně funkčně, tedy na nose a na puse, je dobré jí mít alespoň v kapse s sebou.


V minulosti vláda využila nouzový stav třeba k urychlenému uzavírání částí Casablancy a jiných velkých měst. Teď je však situace docela dobrá a podobného překotného uzavírání a chaosu se pravděpodobně není třeba obávat.

I Maroko má svoje "nosály"😀

166 zobrazení

Tereza Huclová

Několik let prožila v Maroku. Zamilovala si tamní přírodu, lidi i humor.


Specializuje se na vytváření originálních zájezdů a na společných cestách lidem ukazuje, že v Maroku toho lze zažít nepopsatelně více než jen navštívit památky vyjmenované v cestovních průvodcích.

Více o Tereze najdete tady

Tereze můžete napsat na

info@zazitmaroko.cz


S Terezou také můžete Maroko navštívit

Nebo si od ní nechat cestu naplánovat

Potkejme se na Facebooku

Přidejte se na Instagramu

  • Instagram

Nejnovější příspěvky

Objevte osvědčené tipy, díky kterým se vyhnete kulturním přešlapům a získáte si Maročany na svoji stranu.

e-Book ZDARMA

Líbil se Vám článek a už se v Maroku vidíte? Ráda vás tam vezmu s sebou 💁‍♀️ 😊

A nezapomeňte, na virtuální cestu Marokem můžete vzít i svoje přátele 😉

ZAJÍMAJÍ VÁS PODOBNÉ ČLÁNKY? ZŮSTAŇTE V KONTAKTU.

Vyplňte svůj email a získejte pravidelnou inspiraci z Maroka.

Vaše data budou u nás v bezpečí a novinky můžete samozřejmě kdykoliv odhlásit. 

© 2019 Tereza Huclová/  BerberTrekking s.r.o

  • Facebook
  • Instagram
  • YouTube