- Tereza Huclová
Sladký jako život, hořký jako smrt
Aktualizováno: 10. 3. 2021
Červnové poledne na silnici v jižním Maroku. Teploty se blíží 40°C a moje spolucestovatelky se v autě už podezřele dlouho baví o různých chlazených nápojích.
Začínám si přát, aby se někde objevila alespoň jedna z těch typických turistických restaurací, kterým se normálních okolností vyhýbám jak čert kříži. Jenže nikde nic a do nejbližšího městečka je to ještě aspoň 50 km.
A pak uvidím v dálce chaimu – nomádský stan a malý hliněný přístřešek. "Zajdeme tam na čaj", rozhodnu a Abderzak, náš řidič si to vyprahlou krajinou namíří přímo ke stanu.
Doma je paní domu Malika a její dva nejmladší chlapečci. Poprosím, jestli si u ní můžeme trochu odpočinout. "maši muškil" neboli není problém, usměje se Malika, rozfouká na ohništi několik uhlíků a automaticky postaví vodu na čaj.
S první skleničkou čaje se v nás rozleje příjemný pocit, únava se postupně vytrácí a vedro najednou není nesnesitelné. Malika nám povídá o své rodině, my jí zase o naší cestě a co jsme všechno v Maroku viděli. Děti zatím konzumují dobroty, které s sebou pro podobné příležitosti vozíme. Za necelou hodinu od Maliky odjíždíme coby úplně nové bytosti.
Marocký čaj má v sobě prostě velkou moc. Nomádi na Sahaře o něm říkají, že jim doušek silného a sladkého nálevu po ránu stačí, aby prožili den bez smutku a rozladěnosti. Sklenička čaje totiž člověka promění v dobrou náladu samu.
Chcete ten zázrak rovnou vyzkoušet a dočíst článek se skleničkou čaje v ruce?
Můžete si ho spolu se mnou uvařit ve videu (od minuty 3:56) , které jsem vysílala pro facebookové fanoušky během karantény. Kromě čaje se dozvíte i jak připravit rychlý pomerančový dezert.
Atay, prosím
Čaj se v oblasti severní Afriky rozšířil pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století. Přesné datum známé není, ale ze zápisků britského objevitele Jamese Richardsona víme, že na své cestě po Sahaře ve čtyřicátých letech 19. století marocký čaj už popíjel.
V Maroku si čaj objednáte slovíčkem atay. V restauraci nebo kavárně vám většinou přinesou malou konvičku, jejíž cena se pohybuje někde mezi 10-20 DH.
Místní ale také s oblibou zajdou jen „na skleničku“. kas atay, tedy jen malou sklenici si většinou můžete dát v různých pouličních bistrech a pekárnách. A hádejte, kolik taková sklenička stojí? Obvykle 1-2 DH, tj. 3-6 Kč.
Čaj s cukrem nebo cukr s čajem?
"Hmm...to je teda síla", podiví se často cizinci, když v Maroku poprvé ochutnají marocký mátový čaj. Většinou ho totiž porovnávají s mátovým čajem běžně servírovaným v evropských restauracích, a ten je v porovnání s tím marockým opravdu slabý odvar.
V čem tedy spočívá kouzlo marocké verze mátového čaje? Tak předně, nenechte se se splést mátou. O tu totiž nakonec zas až tolik nejde. Důležitý je především základ. A tím je v konvičce marockého čaje silný zelený gunpowder.
Ročně doveze Maroko z Číny přibližně 40 tisíc tun zeleného čaj a je tak jedničkou mezi všemi čínskými odběrateli.
Čajů najdete u každého marockého hokynáře hned několik druhů a každá rodina má samozřejmě svoje preference.
Já osobně mám slabost třeba pro druh El Nas s příjemně silnou a plnou chutí.
A teď pozor! Prosím všechny fanoušky zeleného čaje, který se, pokud dobře vím, nikdy nepřelévá vodou o teplotě vyšší než 80°C, ať se pořádně nadechnou, nebo přestanou na chvílí číst.
Maroko totiž není Japonsko a čajové lístky se zde obvykle zalijí vařící vodou a následně nechají několik minut lehce vřít, až je výsledkem celkem nedobrý hořký nálev. Aby tedy čaj byl poživatelný, přistoupí Maročani k čajovému hříchu číslo dvě a hodí do konvičky cukr. Nikoliv ovšem v malém množství, cílem je totiž vytvoření nasyceného cukerného roztoku.
Cukr se proto v Maroku nedávkuje po lžičkách nebo kostičkách, místo toho se používají cukrové kvádry o rozměrech přibližně 10 cm x 5 cm x 2 cm. Případně se kusy cukru rovnou odsekávají z cukrových homolí, které u nás lze spatřit už jen v Dobrovicích v tamním muzeu cukru.
❕❕❕ Tip pro ty z vás, kteří by si náhodou chtěli cukrovou homoli pořizovat. Poměrně draze a v menší velikosti ji koupíte v sousedním Německu, kde se stále používá na přípravu oblíbeného zimního alkoholického nápoje Feuerzangenbowle.
Ale zpět k naší hořkosladkému nápoji. Ten je skoro připraven k servírování a konečně se také dostává ke slovu máta, nazývaná v Maroku nana. Mátové lístky se dobře propláchnou, krátce se podrtí v dlani, aby se z nich snáze uvolnily vůně a esenciální oleje, a nakonec se přidají do konvičky sundané z plamene.
Není máta jako máta
Pokud máte rádi klasiku, použijte mátu klasnatou, někdy přímo nazývanou jako máta marocká.
Má tmavězelené tuhé listy, a když si ji vysadíte na zahrádce, vesele vám ji brzy začne zaplevelovat, takže jí budete moct potěšit i sousedy.
Že zrovna mátu marockou nemáte? Nevadí, klidně použijte třeba mátu peprnou a uvidíte, že čaj bude taky dobrý.
Ostatně i samotní Maročané se u přípravy čaje neomezují na mátu a používají celou řadu dalších bylin. Ty závisí na ročním období, momentální náladě a na tom, co je zrovna po ruce.
Co tedy můžete do marockého čaje všechno přidat?
Vervena citrónová/ Aloisie citronóvá, v Maroku také běžně známá pod jménem luisa, podle španělské princezny Marie Luisy Parmské. Lístky, ať čerstvé nebo sušené, podporují trávení a příjemně uklidňují. Osobně jsem si v Maroku zvykla na šálek luisy před spaním natolik, že si bez ní nedovedu závěr dne ani představit.
Pelyněk pravý/ Artemisia absinthium, nazývaný v Maroku jako shiba. Stačí malá snítka a čaj rázem získá příjemně kořeněnou chuť. Maročané pijí shibu hlavně v zimních měsících, já si ji dávám, kdykoliv to je možné, je to totiž moje nejoblíbenější marocká chuť vůbec.
Oregáno, tymián, šalvěj můžete použít jak čerstvé, tak i sušené, stejně jako to lidé dělají v berberských vesničkách ve Vysokém Atlasu.
Suma sumárum, s marockým čajem můžete klidně trochu experimentovat a ladit chutě do té vaší ideální. V Maroku to jde, pravda, o trochu lépe než v Čechách, čerstvé bylinky se prodávají na každém rohu a pořádně tlustý svazek máty vás vyjde zhruba na pětikorunu.
Bylinkáři navíc mají svůj kšeft pěkně v malíčku, a když vás trápí nějaký neduh, rádi poradí. Na bolest v krku třeba tymián, rozmarýn prý zase dobře podporuje paměť.
Mluví z nich léta zkušeností, například bylinkářská rodina Ben Sheqrouns z Fezu obchoduje na tamním trhu Attarine už prý více než 600 let.
Pro oči, pro nos, a nakonec pro chuť
Tak, kde jsme to s výrobou čaje skončili, než jsem se zasekla u výběru máty? Čaj, cukr i byliny máme v konvičce a zbývá tak poslední krok.
Vezměte konvičku a čaj začněte pěkně zvysoka nalévat do malinké skleničky, klidně do té, kterou obvykle používáte na panáky. Jsou totiž dost podobné marockým čajovým skleničkám, a ne nadarmo Maročani svůj oblíbený nápoj občas nazývají jako „berber whiskey“.
Nalijte, vraťte zpět do konvičky a celé to zopakujte třikrát, až se na hladině utvoří vzduchové bublinky. Kyslík se tak dostane do čaje a oxidace napomůže dále rozvinout veškeré chutě. Ještě hezčí je ovšem marocké vysvětlení, že jednou se čaj nalévá pro oči, jednou pro nos a jednou pro chuť.
Pravidla čajového obřadu
A je to, čaj je hotový. Jenže, pozor, čaj sám o sobě ještě není to, co dělá z tohoto nápoje symbol marocké pohostinnosti. Důležitý je čajový obřad.
Jak tedy správně servírovat marocký čaj?
Předně, čaj servíruje většinou nejdůležitější osoba ve společnosti, v marockých domácnostech to bývá většinou nejstarší muž.
Naleje si trošku čaje do skleničky, ochutná, jestli je čaj dostatečně oslazený a pokud vše sedí, naleje i všem ostatním.
Nalitím čaje v povinnosti hostitele nekončí. V ideálním případě by se měl snažit udržovat u stolu dobrou náladu a dávat pozor, aby se každý dostal ke slovy a nevázla zábava.
V tom ale většinou nebývá problém, Maročané mají svůj specifický, trochu černý, smysl pro humor, takže nudit se s nimi určitě nebudete. A pokud byste se chtěli vyhnout jazykové bariéře a užít cestu po Maroku na maximum, stačí tam cestovat se správnými parťáky.
Půjdete-li v Maroku na návštěvu, je dobré vědět, že čajová runda se otočí až třikrát.
První sklenička bývá zpravidla hořká a silná, Maročané říkají, že je hořká jako smrt. Druhý nálev prý chutná po cukru a mátě sladce jako život. Poslední třetí sklenička je tajemná jak láska, to proto, že už v ní jsou plně rozvinuté všechny chutě.
Čaj by si člověk neměl nikdy dolévat sám, a po třetí skleničce už není vhodné se dožadovat dalšího.
Na marocký čaj je spolehnutí za každé situace
Maročani svůj čaj milují a s chutí ho popíjí, ať je horko nebo zima.
Já osobně si ho nejvíc užívám na horských túrách po Vysokém Atlasu. Když večer dojdeme na tábořiště, nebo se vrátíme do hotelu, a uvaří se čaj, cítím už s polknutím prvního doušku, jak se mi vrací do těla energie.
Tak se doho také pusťte😀 Budu mít velkou radost, pokud vás článek inspiruje a čaj třeba uvaříte svým kamarádům nebo rodině.
K pití si pak můžete pustit nějakou pěknou hudbu. Tradiční berberskou z hor, klasiku ze severního Maroka nebo třeba tenhle truchlivý love song, který je sice alžírský, ale dobyl i marocké hitparády.
Dost možná, že pak zatoužíte zabalit kufr a do Maroka vyrazit.
Mějte krásně a pěkné čajování,
Tereza
