- Tereza Huclová
Zelená pro marocké konopí?
Zavřete oči a představte si...Rok 2025 a na cestách po severním Maroku zastavujeme u malebně zrekonstruované kooperativy pěstující konopí. Okolo se vznáší štiplavá vůně a na dveřích nás vítá cedulka s názvy státních programů, do kterých je kooperativa zapojena.
Na konopné plantáži nám hrdý majitel vysvětlí, jak a kdy se rostliny sbírají a prohlédneme si i malou výrobní linku na přípravu konopného oleje. Nad tajinem krátce zaváháme, jestli to zelené listí, co je v něm nasekané, je skutečně koriandr nebo něco jiného. A na závěr si nakoupíme – samozřejmě mastičky, oleje a další léčivé konopné přípravky.
Cože? Co vám to tady vyprávím za scifi? Legální konopí v zemi, která sice jde cestou modernizace, ve vládě však má navrch sice umírněná, přesto ale celkem konzervativní islámská strana? Je snad možné, že jsem sama právě nadýchala konopného kouře?
Ba, ne.. zase až tolik si nevymýšlím. Maroko v těchto dnech skutečně schvaluje vládní návrh na legalizaci konopí s využitím pro medicínské a průmyslové účely. Pokud vládní návrh projde parlamentem, stalo by se Maroko po Libanonu, kde pěstování konopí zlegalizovali v září 2020, druhým arabským státem, který k tomuto kroku přistoupil.
Ale pěkně od začátku. Kde se konopí v Maroku vzalo?
V horách severního Maroka se konopí pěstuje minimálně od patnáctého století. Nebylo to také nic nezákonného až do poloviny padesátých let, kdy Maroko získalo nezávislost a král Mohamed V. vyhlásil rostlině, jejíhož užívání by se měl každý muslim správně vyvarovat, válku.
Zákaz ovšem není totéž co konec existence, a tak ani konopné plantáže ze severního Maroka nezmizely. Naopak, konopí se zde podle francouzského výzkumníka Pierre-Arnaud Chouvyho pěstuje na ploše 140 000 ha, tedy přibližně jako kdybychom si omamnou plodinou oseli celé Beskydy a Krkonoše. Maroko tak spolu s Afganistánem patří k největším pěstitelům konopí a producentům hašiše na světě.
Ostatně, každý běžný turista se může na vlastní oči přesvědčit, že se zmíněné rostlině v severním Maroku znamenitě daří. Dodnes si velmi dobře vzpomínám na svoji první návštěvu oblíbeného modrého městečka Chefchaouen.
O tom, že se v okolí "modré perly" nachází konopná plantáže, jsem si přečetla v průvodci. To, že se na jedné takové ocitnu již po zhruba dvaceti minutách chůze od ulic plných suvenýrů, mě ale přeci jen překvapilo.
Stejně jako tradičně oblečené Maročanky, obdělávající políčka jako by šlo brambory. Usmály se na mně, zeptaly se, jak se mám, a než se pustily do další práce, nezapomněly utrousit slovíčko bismillah, aneb ve jménu božím.
Konopné rostliny obvykle dozrávají na během července a srpna. Nejběžnější marockou sazenicí je odrůda Beldia, neboli tradice, která se dobře přizpůsobuje tvrdému rífskému klimatu.
Otrhané rostliny se suší a z jejich květů se vytlouká jemný prášek obsahující konopnou pryskyřici. Tlučení probíhá většinou třikrát a přičemž první várka zaručuje největší kvalitu. Do tohoto procesu se zapojují celé rodiny včetně malých dětí. Prášek se pak za použití vysokých teplot dále lisuje do hašišových bloků. Ze 100 kg usušeného konopí se tak získá asi 2 kg čistého hašiše.
Úřady nemají oči?!
Přestože je pěstování konopí trestné (a několik tisíc osob kvůli tomu skutečně sedí ve vězení), v marockém pohoří Rif se tak, alespoň podle údajů OSN, živí až 80 000 rodin.
Nad drobnými pěstiteli však marocké úřady většinou přimhouří oči. Jak si tuto benevolenci vysvětlit?
V oblasti s poměrně chladným podnebím a úhrnem srážek srovnatelným s českými horami se jiným plodinám moc nedaří. Většina pokusů pěstovat zde například ovocné stromy ve finále uspěch nepřinesla a jinou alternativu obživy zatím vláda nebyla schopná nabídnout.
Místní Rífové mají navíc k marocké vládě značně rezervovaný vztah a není náhoda, že většina marockých konfliktů a protestů posledních měla počátek právě zde v Rífu. I to je důvodem, proč vláda nechce zbytečně píchat do vosího hnízda a konopí na rifských svazích mlčky toleruje.
Z celého konopného businessu nicméně zatím profitují především překupníci, kteří hašiš vyváží do Evropy. Samotní pěstitelé už na tom tak báječně nejsou. Běžná rodina za rok vyprodukuje přibližně 40 kg hašiše, ten prodá a vydělá si něco přes 21 000 DH, čili zhruba 53 000 Kč.
Většina místních mladých lidí proto dnes nemá zájem kráčet ve stopách předků a špinit si ruce hašišem. Kromě správného rodinného zázemí jim však často chybí i potřebné vzdělání, a v zemi, kde nezaměstnanost mladistvých dlouhodobě převyšuje dvacet procent, je tak jejich snaha o nalezení jiného povolání často odkázána k nezdaru.
Ale kdo ví, třeba právě to by legalizace mohla změnit a proměnit zatracované konopí ve skutečnou příležitost pro mladé lidi v regionu. Tak mi to ale aspoň líčí kamarád Hamza a optimisticky dodává, že se vláda konečně rozhodla pro Ríf něco udělat. Snad nebude zklamaný...
Na prahu nových časů
Pokud navrhovaný zákon projde parlamentem, jednotliví malí producenti se budou moci začít sdružovat do pěstitelských kooperativ, což jednak umožní kontrolu využívání plodiny a zároveň jim to usnadní odbyt.
Samozřejmě půjde výhradně o konopí pěstované za medicínským a průmyslovým účelem. Žádný hašiš nebo marihuana čistě pro radost. Ne každý Maročan si také bude moci založit na svém pozemku konopné políčko. Pěstování konopí bude stále dovoleno jen v severomarockém pohoří Rif. Přátelé z Vysokého Atlasu tak budou muset nadále zůstat jen u jablek a ořechů.
S myšlenkou legalizace si Maroko pohrávalo už delší dobu. Proti však byly hned silné dvě lobby. Jednak konzervativní politické strany včetně té vládnoucí Strany práva a rozvoje (Parti de la justice et du développement) a za druhé nelegální trafikanti, kteří si samozřejmě spočítali, o jaké zisky by kvůli legalizaci přišly. Je celkem zajímavé, jak často se dva různé protipóly se zcela odlišnými pohnutkami ocitnou spolu na jedné lodi.
Zlom v postoji marocké vlády přišel nicméně v prosinci 2020, když komise OSN schválila odstranění konopí ze seznamu škodlivých omamných látek a naopak uznala jeho léčebný potenciál. Rozhodování bylo těsné, pro zvedlo ruku 27 účastníků (proti 25) a jedním z nich bylo i Maroko.
Roli určitě sehrál i fakt, že Maroko, jehož HDP do velké míry závisí na příjmech z turismu, bolestně pociťuje následky coronaviru. Pěstování konopí pro medicínské a průmyslové účely je přitom lukrativní business a z příjmů, které nyní tečou do kapes drogové mafie, by tak mohl profitovat i státní rozpočet.
Může si Maročan zakouřit?
Nemyslete si, hašiš a marihuana vyprodukované v Maroku zdaleka nejsou určeny výhradně na vývoz do Evropy. Podle marockého deníku Tel Quel se v Maroku ubalí každý rok více než jedna miliarda jointů, tedy přibližně padesát cigaret na každého dospělého Maročana.
Vztah Maročanů ke kouření hašiše či marihuany cizince mnohdy zaskočí, stupnice neřesti zde má totiž poněkud proházené pořadí než u nás. Zatímco piva by se Maročan kolikrát nenapil a když už, před zbytkem rodiny o tom raději taktně pomlčí, pár šluků marihuany až taková ostuda není.
Zajímavé na tom je, že islám, který naprostá většina Maročanů skutečně aktivně praktikuje, omamné látky zapovídá. Marocké zákony ostatně jakbysmet. Proto marocká otevřenost k marihuaně překvapuje a leckterý výzkumník, zabývající se marockou společností, už si lámal hlavu, čím to je.
Za jedno z možných vysvětleních se považuje množství sufíjských řádů, které v Maroku historicky působí. Súfijci vyznávají mystický přístup k islámu a v rámci meditace, která jim má napomoci přiblížit se Bohu, používají hudbu, tanec a často také právě hašiš.
A ještě jedna lingvistická zajímavost na závěr. Arabské slovo kif (původně označení pro cítit se dobře), které se dnes v arabštině používá pro marihuanu, případně hašiš, obohatilo i několik evropských slovníků. Nejprve ho přejala angličtina a v šedesátých letech si ho s sebou přivezli domů třeba němečtí hippies, kteří do Maroka s oblibou cestovali za pohodou, sluncem a levným hašišem.
Tak, a teď už můžete začít uzavírat sázky, jak se marocký parlament nakonec rozhodne. Ať už to skončí jakkoliv, se severním Marokem se určitě na dlouho neloučíme. Brzy vám napíšu třeba něco o TOP destinacích v této zajímavé oblasti, které stojí za to návštívit😊
