Zelená pro marocké konopí?

Zavřete oči a představte si...Rok 2025 a na cestách po severním Maroku zastavujeme u malebně zrekonstruované kooperativy pěstující konopí. Okolo se vznáší štiplavá vůně a na dveřích nás vítá cedulka s názvy státních programů, do kterých je kooperativa zapojena.

Na konopné plantáži nám hrdý majitel vysvětlí, jak a kdy se rostliny sbírají a prohlédneme si i malou výrobní linku na přípravu konopného oleje. Nad tajinem krátce zaváháme, jestli to zelené listí, co je v něm nasekané, je skutečně koriandr nebo něco jiného. A na závěr si nakoupíme – samozřejmě mastičky, oleje a další léčivé konopné přípravky.

Cože? Co vám to tady vyprávím za scifi? Legální konopí v zemi, která sice jde cestou modernizace, ve vládě však má navrch sice umírněná, přesto ale celkem konzervativní islámská strana? Je snad možné, že jsem sama právě nadýchala konopného kouře?

Ba, ne.. zase až tolik si nevymýšlím. Maroko v těchto dnech skutečně schvaluje vládní návrh na legalizaci konopí s využitím pro medicínské a průmyslové účely. Pokud vládní návrh projde parlamentem, stalo by se Maroko po Libanonu, kde pěstování konopí zlegalizovali v září 2020, druhým arabským státem, který k tomuto kroku přistoupil.

Konopí možná již brzy poroste na rífských svazích zcela legálně

Ale pěkně od začátku. Kde se konopí v Maroku vzalo?

V horách severního Maroka se konopí pěstuje minimálně od patnáctého století. Nebylo to také nic nezákonného až do poloviny padesátých let, kdy Maroko získalo nezávislost a král Mohamed V. vyhlásil rostlině, jejíhož užívání by se měl každý muslim správně vyvarovat, válku.

Zákaz ovšem není totéž co konec existence, a tak ani konopné plantáže ze severního Maroka nezmizely. Naopak, konopí se zde podle francouzského výzkumníka Pierre-Arnaud Chouvyho pěstuje na ploše 140 000 ha, tedy přibližně jako kdybychom si omamnou plodinou oseli celé Beskydy a Krkonoše. Maroko tak spolu s Afganistánem patří k největším pěstitelům konopí a producentům hašiše na světě.

Ostatně, každý běžný turista se může na vlastní oči přesvědčit, že se zmíněné rostlině v severním Maroku znamenitě daří. Dodnes si velmi dobře vzpomínám na svoji první návštěvu oblíbeného modrého městečka Chefchaouen.

Malebnému městečku Chefchaouen se často přezdívá "modrá perla"

O tom, že se v okolí "modré perly" nachází konopná plantáže, jsem si přečetla v průvodci. To, že se na jedné takové ocitnu již po zhruba dvaceti minutách chůze od ulic plných suvenýrů, mě ale přeci jen překvapilo.

Stejně jako tradičně oblečené Maročanky, obdělávající políčka jako by šlo brambory. Usmály se na mně, zeptaly se, jak se mám, a než se pustily do další práce, nezapomněly utrousit slovíčko bismillah, aneb ve jménu božím.

Některé uličky jsou spíše turistické...

Konopné rostliny obvykle dozrávají na během července a srpna. Nejběžnější marockou sazenicí je odrůda Beldia, neboli tradice, která se dobře přizpůsobuje tvrdému rífskému klimatu.

Otrhané rostliny se suší a z jejich květů se vytlouká jemný prášek obsahující konopnou pryskyřici. Tlučení probíhá většinou třikrát a přičemž první várka zaručuje největší kvalitu. Do tohoto procesu se zapojují celé rodiny včetně malých dětí. Prášek se pak za použití vysokých teplot dále lisuje do hašišových bloků. Ze 100 kg usušeného konopí se tak získá asi 2 kg čistého hašiše.

Úřady nemají oči?!

Přestože je pěstování konopí trestné (a několik tisíc osob kvůli tomu skutečně sedí ve vězení), v marockém pohoří Rif se tak, alespoň podle údajů OSN, živí až 80 000 rodin.

Nad drobnými pěstiteli však marocké úřady většinou přimhouří oči. Jak si tuto benevolenci vysvětlit?

• V oblasti s poměrně chladným podnebím a úhrnem srážek srovnatelným s českými horami se jiným plodinám moc nedaří. Většina pokusů pěstovat zde například ovocné stromy ve finále uspěch nepřinesla a jinou alternativu obživy zatím vláda nebyla schopná nabídnout.

• Místní Rífové mají navíc k marocké vládě značně rezervovaný vztah a není náhoda, že většina marockých konfliktů a protestů posledních měla počátek právě zde v Rífu. I to je důvodem, proč vláda nechce zbytečně píchat do vosího hnízda a konopí na rifských svazích mlčky toleruje.

Živit se výrobou hašiše není v Rifu nic neobvyklého

Z celého konopného businessu nicméně zatím profitují především překupníci, kteří hašiš vyváží do Evropy. Samotní pěstitelé už na tom tak báječně nejsou. Běžná rodina za rok vyprodukuje přibližně 40 kg hašiše, ten prodá a vydělá si něco přes 21 000 DH, čili zhruba 53 000 Kč.

Většina místních mladých lidí proto dnes nemá zájem kráčet ve stopách předků a špinit si ruce hašišem. Kromě správného rodinného zázemí jim však často chybí i potřebné vzdělání, a v zemi, kde nezaměstnanost mladistvých dlouhodobě převyšuje dvacet procent, je tak jejich snaha o nalezení jiného povolání často odkázána k nezdaru.

Ale kdo ví, třeba právě to by legalizace mohla změnit a proměnit zatracované konopí ve skutečnou příležitost pro mladé lidi v regionu. Tak mi to ale aspoň líčí kamarád Hamza a optimisticky dodává, že se vláda konečně rozhodla pro Ríf něco udělat. Snad nebude zklamaný...

Většina mladých Rífů dnes touží po lepší budoucnosti než je konopí.

Na prahu nových časů

Pokud navrhovaný zákon projde parlamentem, jednotliví malí producenti se budou moci začít sdružovat do pěstitelských kooperativ, což jednak umožní kontrolu využívání plodiny a zároveň jim to usnadní odbyt.

Samozřejmě půjde výhradně o konopí pěstované za medicínským a průmyslovým účelem. Žádný hašiš nebo marihuana čistě pro radost. Ne každý Maročan si také bude moci založit na svém pozemku konopné políčko. Pěstování konopí bude stále dovoleno jen v severomarockém pohoří Rif. Přátelé z Vysokého Atlasu tak budou muset nadále zůstat jen u jablek a ořechů.

S myšlenkou legalizace si Maroko pohrávalo už delší dobu. Proti však byly h