• Tereza Huclová

Zelená pro marocké konopí?

Zavřete oči a představte si...Rok 2025 a na cestách po severním Maroku zastavujeme u malebně zrekonstruované kooperativy pěstující konopí. Okolo se vznáší štiplavá vůně a na dveřích nás vítá cedulka s názvy státních programů, do kterých je kooperativa zapojena.


Na konopné plantáži nám hrdý majitel vysvětlí, jak a kdy se rostliny sbírají a prohlédneme si i malou výrobní linku na přípravu konopného oleje. Nad tajinem krátce zaváháme, jestli to zelené listí, co je v něm nasekané, je skutečně koriandr nebo něco jiného. A na závěr si nakoupíme – samozřejmě mastičky, oleje a další léčivé konopné přípravky.


Cože? Co vám to tady vyprávím za scifi? Legální konopí v zemi, která sice jde cestou modernizace, ve vládě však má navrch sice umírněná, přesto ale celkem konzervativní islámská strana? Je snad možné, že jsem sama právě nadýchala konopného kouře?

Ba, ne.. zase až tolik si nevymýšlím. Maroko v těchto dnech skutečně schvaluje vládní návrh na legalizaci konopí s využitím pro medicínské a průmyslové účely. Pokud vládní návrh projde parlamentem, stalo by se Maroko po Libanonu, kde pěstování konopí zlegalizovali v září 2020, druhým arabským státem, který k tomuto kroku přistoupil.


Dívka v poli se vzrostlým konopím
Konopí možná již brzy poroste na rífských svazích zcela legálně

Ale pěkně od začátku. Kde se konopí v Maroku vzalo?


V horách severního Maroka se konopí pěstuje minimálně od patnáctého století. Nebylo to také nic nezákonného až do poloviny padesátých let, kdy Maroko získalo nezávislost a král Mohamed V. vyhlásil rostlině, jejíhož užívání by se měl každý muslim správně vyvarovat, válku.


Zákaz ovšem není totéž co konec existence, a tak ani konopné plantáže ze severního Maroka nezmizely. Naopak, konopí se zde podle francouzského výzkumníka Pierre-Arnaud Chouvyho pěstuje na ploše 140 000 ha, tedy přibližně jako kdybychom si omamnou plodinou oseli celé Beskydy a Krkonoše. Maroko tak spolu s Afganistánem patří k největším pěstitelům konopí a producentům hašiše na světě.


Ostatně, každý běžný turista se může na vlastní oči přesvědčit, že se zmíněné rostlině v severním Maroku znamenitě daří. Dodnes si velmi dobře vzpomínám na svoji první návštěvu oblíbeného modrého městečka Chefchaouen.


Chefchaouen z ptačí perspektivy
Malebnému městečku Chefchaouen se často přezdívá "modrá perla"

O tom, že se v okolí "modré perly" nachází konopná plantáže, jsem si přečetla v průvodci. To, že se na jedné takové ocitnu již po zhruba dvaceti minutách chůze od ulic plných suvenýrů, mě ale přeci jen překvapilo.


Stejně jako tradičně oblečené Maročanky, obdělávající políčka jako by šlo brambory. Usmály se na mně, zeptaly se, jak se mám, a než se pustily do další práce, nezapomněly utrousit slovíčko bismillah, aneb ve jménu božím.

schody obložené suvenýry
Některé uličky jsou spíše turistické...

Konopné rostliny obvykle dozrávají na během července a srpna. Nejběžnější marockou sazenicí je odrůda Beldia, neboli tradice, která se dobře přizpůsobuje tvrdému rífskému klimatu.


Otrhané rostliny se suší a z jejich květů se vytlouká jemný prášek obsahující konopnou pryskyřici. Tlučení probíhá většinou třikrát a přičemž první várka zaručuje největší kvalitu. Do tohoto procesu se zapojují celé rodiny včetně malých dětí. Prášek se pak za použití vysokých teplot dále lisuje do hašišových bloků. Ze 100 kg usušeného konopí se tak získá asi 2 kg čistého hašiše.


Úřady nemají oči?!