- Tereza Huclová
Když jsi v Maroku, ničemu se nediv
Aktualizováno: 29. 1. 2021
Jaké to je podnikat v Maroku?, ptáte se mě docela často. A tak jsem sedla a pěkně na rovinu, černé na bílé, všechno sepsala.
Zároveň je to příspěvek o tom, že když občas vkročíme do neznámých vod a necháme se unášet proudem, začnou se dít nadmíru zajímavé věci, které bychom si při tom prvním krůčku rozhodně nedokázali představit.
Než ale začnu, potřebuji vás naučit důležité marocké slovíčko. V textu se hojně vyskytuje, tak ať ho nemusím pokaždé znovu vysvětlovat.
Prosím, uložte si do paměti MAŠI MUŠKIL = ŽÁDNÝ PROBLÉM
Ono se vám ostatně bude hodit i tehdy, až se do Maroka vypravíte.
V tom případě byste měli ještě vědět, že zmíněné ujištění Maročané používají, ať problém je, nebo není. Nenechte se tedy vyvést z míry a závažnost případného problému posuzujte raději intuitivně, a nikoliv podle počtu „mašimuškilů“, které v konverzaci s marockým protějškem zazní.
Maročané mívají tendenci si myslet, že za pomoci MAŠI MUŠKIL dříve nebo později odzbrojí každého cizince. Ovšem pouze čeští cestovatelé, potomci Jungmanna a Dobrovského, dokážou Maročany knockoutovat jejich vlastní zbraní.
První večeře s novými klienty. Je srpen, teplo a rozsvícená lampa přitahuje večerní hmyz.
Klient 1: Ty mušky mě začínají srát…
Maročan 1: / bystří a rozhlíží se/ Co? Muškil ? Jako problém? Kde?
Klient 2: Je to Afrika, jasně, že tu jsou mušky
Maročan 1: /znovu sebou cukne/
Klient 3: Jestli nás ty mušky budou žrát i v noci…
Klapka, střih, Tereza pozoruje na terase hvězdy, přichází Maročani…
Maročan 1: Tereza, a ty klienti jsou ok, všechno v pohodě?
Tereza: Jo, super, proč…?!
Ale pojďme zpátky k tématu, slovní zásobu už na to máte. Že jsem v Maroku původně žádnou cestovku zakládat nechtěla, to už jste ode mě určitě někdy slyšeli. To, že jsem ji nakonec založila, teď tedy, prosím, vezměte jako fakt, nebo si tady přečtěte, co mě k tomu vedlo.
Září, 2017, Vysoký Atlas. Tereza je na návštěvě u kamaráda Mohameda, sestupují dolů ze sedla Tamatert.
Mohamed: Víš co, tak spolu založíme cestovku.
Tereza: /zrovna se veze na marocké vlně, že všechno je možné a nic není problém/ Ok, proč ne, za 14 dní se můžu přestěhovat. Stan už si do Fezu zpátky neberu, nechám si ho u tebe doma.
O pár hodin později, v nočním vlaku do Fezu.
Tereza: /reflektuje, k čemu se zrovna upsala / Nejsem tak trochu cvok? Co to vůbec obnáší založit cestovku? A co moji studenti? Je to celý blbost, vykašlu se na to…Ježiši, stan, vždyť jsem ho nechala 500 km daleko v berberský vesnici…
Marrákeš, 14 dní na to. Sama v cizím městě se Tereza cítí osamělá. Chystá se tedy sdílet bydlení s dalšími cestovateli a pročítá při té příležitosti příspěvky na cestovatelském fóru.
Yan, Francouz: Má tu někdo tip na kvalitní cestovku, je nás 12 a chceme na trek do Atlasu a na Saharu..
Tereza: Teda… to je náhoda, já mám v Marrákeši úplně skvělou cestovku.
Telefonát Mohamedovi do Vysokého Atlasu. První pokus, druhý pokus…desátý pokus…nic. Druhý den telefon zpět.
Tereza: Kde, sakra, seš? Je tu 12 lidí a chtějí cestovat.
Mohamed: Sorry, nemáme doma signál, vždycky musím na kopec nad vesnicí…Byl takový vichr, že to nešlo.
Tereza: Chtějí ten návrh programu dneska…
Mohamed: MAŠI MUŠKIL. Ať se o nic nestarají, všechno bude zařízený…
A bylo to zařízený. Cesta s Yanem a jeho báječnou francouzskou partou znamenala náš start. První zkušenosti, recenze a hlavně příležitost začít prakticky ladit představy, jak si vlastně naše zájezdy a vůbec spolupráci představujeme.
Od té doby už nezůstal kámen na kameni. Minibus jsme vyměnili za terénní auta, protože tam, kam s vámi chceme jet, by minibus často ani nedojel.
Místo anonymních hotelů, nocujeme v malých ale útulných penzionech, jejichž majitelé jsou často naši přátelé a podle toho se k našim spolucestovatelům chovají.
A restaurace u silnice, které nemívají v nabídce nic jiného než tajin s kuřetem a kuskus, míjíme velkým obloukem a stravujeme se s vámi pouze tam, kde berou marockou kuchyni vážně.
A na rozdíl od mnoha jiných agentur nepracujeme v Marrákeši na černo…
Tereza: Tak tu společnost zaregistrujeme u vás doma.
Mohamed: MAŠI MUŠKIL
Kancelář úředníka, po několika hodinách čekání ve frontě.
Mohamed: Chceme u mě doma zaregistrovat společnost
Úředník: Jasně, jste majitel, není problém. Máte výpis z katastru?
Mohamed: Výpis z katastru? To asi ne, to v horách nemáme.
Tereza: Cože?!? Nejste v katastru? Co když vám ten pozemek jednou někdo bude chtít vzít?