Jmenuji se Tereza a několik let jsem prožila v Maroku.
Zamilovala jsem si tamní přírodu, lidi i humor.
Specializuji se na vytváření originálních zájezdů a na společných cestách lidem ukazuji, že v Maroku toho lze zažít nepopsatelně víc než jen navštívit památky vyjmenované v cestovních průvodcích.
Můj příběh aneb jak jsem se zamilovala do Maroka na druhý a třetí pohled a založila si tam cestovku
Další vydařená cesta po okouzlujícím Maroku se blíží ke konci, se skupinkou klientů sedíme na terase elegantního hotýlku v Marrákeši, pozorujeme čápy pózující před námi na hradbách historického paláce El Badi a nad sklenkou marockého vína rekapitulujeme zážitky uplynulých dní.
V uších nám ještě zní zpěv berberských dívek v odlehlých horských vesničkách, procházíme starobylé kazby schované v datlových oázách a mlsně se olizujeme při vzpomínce na kulinářské speciality připravené v horkém písku Sahary.
Každý den jsme poznali něco nového, přitom všechno v naprosté pohodě, ve společnosti sympatických Maročanů, kteří se stali spíše našimi přáteli než jen řidiči, průvodci či kuchaři. Však jsme také některé navštívili v jejich domovech, pochutnali si s jejich rodinami na skvělém domácím kuskusu a dozvěděli se mnoho o jejich životě.
A já osobně nejkrásnější pocit zažívám, když se moji klienti shodnou, že jim moje znalost jazyka a vstřícná komunikace vůči místním „otevřela všechny dveře i srdce lidí okolo“.
Kdyby ste mi ale takový obrázek ukázali před sedmi lety po mé první návštěvě Maroka, ze srdce bych se zasmála.
Maroko totiž pro mě nebyla láska na první pohled.
Na první cestu do Maroka jsem se hrozně těšila. O to víc mě mrzelo, že v Marrákeši jsem se ani trochu neorientovala a motala se převážně v několika turistických ulicích kolem známého náměstí Jemaa El-Fnaa. Z celého města jsem viděla pouhý zlomek, tradiční řemeslníci, vlídné lazebnice v tradičních lázních hammam, nejlepší rybí restaurace nebo exotické zahrady mi zůstali zcela utajeni.
Všudypřítomní byli naopak prodavači suvenýrů a samozvaní průvodci, kteří na mě neustále věšeli nejrůznější cetky, balamutili mě historkami o svých nemocných příbuzných a postupně ze mě mámili jednu desetieurovku za druhou.
Ráda na cestách zkouším místní kuchyni, všechny průvodce i cestovatelské blogy ale varovaly před nedostatečnou hygienou v restauracích a střevními potížemi. Pro jistotu jsem se tedy stravovala jen v několika podnicích doporučených v Lonely Planet.
Chtěla jsem se podívat na Saharu, ale ani trochu jsem netušila, jak si vybrat mezi stovkami agentur, jejichž nabídka byla naprosto totožná, ve všech mě oslovovali jako Fátima Berber a slibovali východ slunce na dunách, zážitek, na který nezapomenu. Když jsem nakonec na jednu nabídku kývla, čekala mě dvanáctihodinová jízda v minibusu, přerušovaná zpravidla jen zastávkami v turistických obchodech.
Už tehdy mě fascinoval Vysoký Atlas a život v malých berberských vesničkách.
Vůbec jsem ale nevěděla, jakým způsobem se s místními lidmi sblížit, jak chápat některé jejich reakce a co si v tomto tradičním prostředí jako žena mohu dovolit.
I přes znalost francouzštiny a angličtiny mě značně omezovala jazyková bariéra, protože lidé v horách ovládají většinou jen arabštinu a berberštinu.
Po třech týdnech jsem odjížděla s přesvědčením, že Maroko je zajímavá země, ale asi ne zcela můj šálek kávy a že svoji cestovatelskou pozornost zaměřím jiným, mně kulturně bližším směrem.
Osud ale rozhodl, že si Maroko zaslouží, abych mu dala další šanci.
Přestože moje pocity z první cesty byly rozporuplné, se dvěma Maročany jsem zůstala v kontaktu a o rok později využila jejich pozvání, a především možnost koupit téměř zadarmo letenku, a vydala se do Maroka ještě jednou.
Horal Mohamed Baabi mi ukázal fascinující odlehlá údolí Vysokého Atlasu a nechal mě nahlédnout do života Berberů. Básník Habib El Louai mě nadchnul pro neuvěřitelně pestrou marockou kulturu a jazyk.
Maroko se mi tehdy dostalo pod kůži, rozhodující moment ale přišel v roce 2017, když jsem se dala výpověď v bance, a chystala se vyrazit do světa učit němčinu. V hledáčku jsem měla jižní Ameriku, ale náhodou jsem si v novinách přečetla rozhovor s ředitelkou jazykové školy v marockém Fezu.
Vyprávění paní Lamrani bylo nesmírně poutavé a čišelo z něj takové nadšení pro Maroko a mladou generaci Maročanů, až jsem to nevydržela, napsala jí a zanedlouho se už stěhovala do nejstaršího marockého města.
Ve škole jsem poznala spoustu skvělých studentů a dozvěděla se mnoho zajímavostí z jejich života.
Zároveň jsem začala rozumět marockým hodnotám, a především získala cit, jak se v marocké společnosti chovat.
Sdílela jsem malý byt s tradiční rodinou v centru starého města. Rachida, paní domu, mě naučila vařit marocká jídla, která když jsou správně a s péčí připravena, vůbec nepředstavují nebezpečí pro žaludek, právě naopak.
Další zlom nastal, když jsem se naučila marocký dialekt Darija. To mi otevřelo dveře do mnoha domácností a k zážitkům, které bych bez znalosti jazyka neměla šanci objevit. Postupně jsem procestovala velkou část Maroka a poznala místa dosud zcela nezasažené turismem. Pronikla jsem do kultury smlouvání, takže přesně vím, v jaké situaci je smlouvání na místě, a kdy naopak ostuda.
Časem jsem si Maroko zamilovala a už vůbec nepomýšlela, že bych se chtěla stěhovat někam jinam. Zároveň mi bylo líto, že většina cizinců pozná Maroko jen z té horší turistické stránky a leckdo si tam ani netroufne jet s tím, že to je spíš země pro ostřílené dobrodruhy.
A tak, když můj kamarád Mohamed (ano, ten ze začátku příběhu) nadhodil myšlenku, že bychom spolu mohli v Marrákeši založit turistickou agenturu, rozhodla jsem se rychle.
Agenturu jsme pojmenovali BerberTrekking.com a začali organizovat treky a výlety, které se od nabídky ostatních lišily jak v kvalitě ubytování a stravování, tak i v originalitě programů. Podařilo se nám shromáždit tým velice sympatických a motivovaných řidičů, průvodců i dalších spolupracovníků a celkově jsme do našich cest v maximální míře zapojovali místní obyvatele.
Velmi rychle se ukázalo, že náš osobní přístup ke klientům, autentické zážitky a zároveň vysoká úroveň služeb, je přesně to, jak si mnoho lidí svoji dovolenou v Maroku představuje.
Hned v prvním roce 2018 s námi vyrazilo na cesty neuvěřitelných 88 cestovatelů, v dalším roce se jejich počet téměř zdvojnásobil.
A tak nastal čas se posunout a zdokonalit nabídku pro české cestovatele
Naše služby využívalo čím dál více českých cestovatelů, proto jsem se rozhodla sestavit pro vás ucelené cestovní balíčky, tak abyste se nemuseli o nic starat, ničeho se obávat, nic si předem zařizovat, a přesto měli možnost zažít autentické Maroko takovým způsobem, jak se vám to na „na vlastní pěst“ nebo s běžnou cestovkou jen obtížně podaří.
Abych vám zároveň mohla poskytnout veškerou jistotu a právní ochranu, založila jsem koncesovanou cestovní kancelář ZažítMaroko.cz
Programy pro vás sestavuji z toho nejlepšího, co jsem v Maroku sama prožila a mým cílem je, abyste si odváželi z našich cest jedinečné vzpomínky i originální fotografie, které se obvykle vídají jen na stránkách seriózních cestovatelských časopisů.
Vím, jaké to je hospodařit s pěti týdny dovolené ročně, a dělám maximum, abych vám svými znalostmi a zkušenostmi pomohla proměnit Vaši dovolenou v ten nejkrásnější čas celého roku.
-
Na některém z organizovaných zájezdů se mnou a dalšími (maximálně 7 spolucestovateli) objevíte nejkrásnější části Maroka.
-
Naplánuji Vám zájezd na míru a pokud se tak domluvíme, ráda Vás na něm budu doprovázet (včetně vysokohorských treků)
-
Zorganizuji vám cestu, na které Vás budou doprovázet maročtí anglicky hovořící průvodci
-
Připravím vám několikadenní trek do hor nebo na Saharu, na který Vás vezme moje marocká agentura BerberTrekking.com
-
Uvítali byste pomoc s organizací a logistikou, ale zároveň nechcete přijít o nezávislost na cestách. Ráda Vám připravím self-drive cestu
-
Pokud chcete vyrazit do Maroka po vlastní ose, během Skype konzultace odpovím na všechny Vaše otázky
