Průvodce památkami, medinou a jídlem (+ trasa na jeden den)
Jak dlouho můžete chodit v kruzích a přitom si nevšimnout, že jdete už po několikáté stejnou ulicí? V Fezu klidně několik hodin.
Je to živoucí středověk. Většina uliček není vůbec na mapě. Nikdo, ani rodilý Fesan, ho nikdy neprošel celý.
Tohle všechno jsem slyšela o Fezu – nejstarším marockém městě – ještě předtím, než jsem do něj vůbec vkročila. A taky přezdívku, která se k městu stoprocentně hodí: největší pěší zóna na světě. Aby taky ne – starou medínu protíná 9 000 spojovacích ulic a 40 000 slepých uliček. Některé končí po pár metrech. Jiné vás půl hodiny přesvědčují, že právě ony jsou důležitou městskou tepnou, až se vám nakonec škodolibě vysmějou zdí přímo do obličeje.
Ostatně i Mapy.cz se tady občas vzdávají. Modrá tečka poskakuje z jedné ulice do druhé a vy začínáte podezírat telefon, že je ztracený ještě více než vy.
Od té doby, co jsem do Fezu před deseti lety přijela poprvé, jsem jím prošla více než stokrát – sama, se svými klienty, s mapou i bez ní. A přesto nejraději vzpomínám na úplně první dny, kdy mi tohle úžasné město ukazovala odvážná Houda.
Houda a dům, který není zadarmo
Proč odvážná? Ve vysokém stádiu těhotenství se svým tureckým manželem koupila starobylý domek uprostřed spletitých uliček a pustila se do přestavby na riád – tradiční ubytování pro hosty, kde za těžkými dveřmi šumí fontána a sympatický správce nalévá z výšky čaj.
„Studujeme historické publikace, abychom věděli, jak mozaiky správně zrekonstruovat,“ vyprávěla mi tenkrát Houda. „Každá cihla se sem musí donést ručně, nebo si zaplatíš oslíka. Autem sem prostě nikdo nedojede.“
A pak ukázala za zeď: „Vidíš ten binec vedle? Máme smůlu na sousedy. Jenže tady, kde je každý dům propojený zdí a někdy i oknem s majetkem toho vedle, se sousedům nevyhneš. Musíš s nimi vyjít, ať chceš, nebo ne.“
Život ve starém Fezu se na první pohled zdá okouzlující, zároveň ale s sebou přináší i řadu každodenních výzev. Rodiny tady žijí v těsném sousedství po generace a musí se přizpůsobit jeden druhému. Individualismus tady nemá místo, protože všechno – zdi, uličky i lidské osudy – je propletené s tím sousedním. Nejedná se rozhodně o žádný skanzen, ale o živelné lidské mraveniště. Na ploše 2,2 km², což je necelé půl procento rozlohy Prahy, zde v labyrintu uliček, domů, dílen, mešit a tržišť žije a tvoří více než 50 000 lidí.
Fes, medina a místní
Co si Fásí ukrývají pod pohovkou
Když měla Houda volno, vyrážely jsme spolu na procházky a na nákupy. Fez v jejím pojetí jsem si zamilovala a dodnes ho na podobné trase ukazujeme i vám.
Z terasy jejího rozestavěného domu bylo krásně vidět na zelený minaret mešity vykládaný pestrými zellige – tradičními marockými mozaikami. Odtamtud se snadno sešlo na velkou nákupní tepnu Talaa Kbira. Dnes na ní najdete úplně všechno – arganové oleje, sladkosti, módní doplňky.
Mě tam kdysi nejvíc fascinovalo sušené naložené maso zvané chlie, které obchodníci hrdě vystavovali ve žlutavém tuku a prodávali poutníkům mířícím do Mekky. Místní Fásí aneb obyvatelé Fezu si maso často připravují sami. Suší ho na prosluněných terasách a skladují „na horší časy“. Jak jsem ostatně zjistila sama při pobytu u jedné místní rodiny. Nadzvedla jsem matraci na pohovce, abych vylovila zapadlou náušnici a nevěřila vlastním očím. Pod polštáři ze zelenkavého brokátu byl vyskládaný celý sklad kbelíčků se sušeným naloženým masem. Příprava na apokalypsu, marockým stylem. 😄 Více o marocké kuchyni zde.
Orloj po marocku
Sotva se vymotáte z uliček, do kterých se mají problém vejít dva lidé jdoucí vedle sebe, praští vás do očí nevšední fasáda. Houda mi na ni tenkrát ukázala a řekla: „To je Dar Al Magana.“ Aneb dům hodin. Zdobí ho slavné vodní hodiny ze 14. století – a dodnes nikdo pořádně neví, jak dřevěná konstrukce s řadou malých okének a bronzových misek vlastně fungovala.
Přímo naproti na vás dýchne další kus historie – koránská škola Madrasa Bou Inania z poloviny 14. století. Trochu zašlá, o to tajemnější. Kdyby mozaiky a štuky zářily novým nátěrem, možná by dokonce překonala nově zrekonstruovanou Madrasu Ben Youssef v Marrákeši. Zajímavé je, že část školy se dodnes využívá jako mešita – takže pozor na časy modliteb, pokud se chcete podívat dovnitř.
Brána Bab boujloud
Nejstarší univerzita světa aneb za vším hledej ženu
„MraOns“ aneb „Jeden a půl ženy“. Tak skládají Maročané poklonu zvlášť šikovným ženám. Ve Fezu se jim, zdá se, velmi daří.
Už v roce 859 tu žena jménem Fatima Al-Fihri, dcera bohatého obchodníka, založila univerzitu Al-Qarawiyyin – podle mnoha historiků nejstarší nepřetržitě fungující univerzitu na světě. Je starší než Karlova univerzita o pěkných pár set let. Chcete se také vydat prozkoumat nejstarší uličky Fezu? Pojeďte s námi!
Do stejnojmenné mešity, která ke škole přiléhá, jako nemuslimové bohužel nesmíme, ale i pohled zvenčí na její brány stojí za zastavení.
Díky studentům a vzdělancům, kteří do Fezu přicházeli z daleké ciziny, byl ve středověku Fez navíc proslulý i jako místo neobvyklé náboženské tolerance – muslimové, židé i křesťané tu po staletí žili vedle sebe a společně tvořili město vzdělanosti a řemesel, jaké tehdy v Evropě nemělo obdoby.
Pár uliček od mešity Al-Qarawiyyin najdete ještě jednu, méně nápadnou památku: Maristán Sidi Frej, jedna z prvních nemocnic na světě, která se systematicky starala i o duševně nemocné. Založili ji ve 13. století Merinovci a fungovala až do 20. století. Dnes se do ní běžný návštěvník nedostane, ale i jen procházka kolem dává tušit, jak vyspělá byla středověká fesská medicína v době, kdy Evropa o podobné péči ještě ani neuvažovala.
Město, které proslulo barevným káděmi
O Fesu se říká, že to je hrdé město. Mají důvod. Nejstarší město, úžasné památky. Ale je tu ještě jedna věc, kterou si město nese ve své DNA. Řemesla, která se zde po generace předávají z otce na syna.
Kovotepci, dřevořezbáři, štukatéři i keramici a samozřejmě legendární koželužny Chouara, kde se kůže zpracovává úplně stejnou technikou už přes tisíc let. Kádě s barvami, vápnem a přírodními pigmenty, ruční máčení, sušení na střechách na slunci – tady vzniká pravý marocký safián, kterému se říká maroquin. Ano, i francouzské slovo pro tuto kvalitní kůži pochází přesně odsud.
S námi zjistíte, proč u bran koželužny rozdávají také ke vstupence mátu. Návštěva určitě stojí za to.
Máte zájem o náš e-book?
Objevte osvědčené tipy, díky kterým si získáte srdce Maročanů.
Milovníci koček, jásejte!
Kočka je první tvor, který vás ve Fezu přivítá. Mazlivě se vám otře o nohu a čeká, jestli v kapse nemáte nějakou granulku. Místní je tak často mívají.
Jejich čtyřnozí spoluobčané jsou totiž úplně všude. Chodí volně po střechách, ulicích i kolem stánků s jídlem a lidé jim běžně nechávají misky se zbytky. Kočky jsou tu totiž odjakživa vnímané jako čisté a vítané zvíře, takže vás bude doprovázet skoro na každém kroku.
Vnitřek jednoho z riádů ve Fezu. Připomíná Vám to také madrasu?
Den ve Fezu
Trasa, na které se (skoro) neztratíte
Chystáte se do Fezu? Připravila jsem vám trasu tak, jak mi ji kdysi ukazovali moji místní přátelé. Obrňte se trpělivostí, smiřte se s tím, že něco netrefíte napoprvé a vyrazte do ulic. Procházka z náměstí Batha na náměstí Rcif vás za 4–7 hodin provede skrz celou medinu, od jednoho konce až na druhý, a cestou nevynechá nic podstatného.
Bab Boujeloud – „modrá brána“ Tady začněte. Současná podoba brány pochází z roku 1913. Zvenku ji zdobí modré keramické dlaždice, které symbolizují Fez, zevnitř je naopak zelená – barva spojovaná s islámem. Dobrý tip na první fotku z medíny.
Talaa Kbira a potravinový súk Hned za bránou se napojíte na potravinový trh a pokračujete jím dolů. Míjíte krámky se sušeným masem, tradičním cukrovím šebakíja a hromadami koření, jejichž vůně vás doprovodí na dobrých pár desítek metrů. Talaa Kbira společně s menší Talaa Sghira tvoří hlavní tepnu staré mediny – pokud se během procházky ztratíte, vraťte se sem a najdete cestu znovu.
Bou Inania a Dar Al Magana U vstupu do madrasy Bou Inania se zastavte a podívejte se na druhou stranu ulice – tam uvidíte už zmíněné vodní hodiny na domě Dar Al Magana. Navštívit můžete také samotnou madrasu.
Funduq al-Najjariyyin Cesta k němu vede autentickými uličkami plnými prodejců zeleniny a věcí denní potřeby – žádná turistická vitrína, ale opravdový život mediny. Samotný Funduq je bývalý obchodní hotel, dnes se v něm usídlilo muzeum tesařství. Zajímavá je architektura budovy i výhled z terasy, a i malé náměstíčko kolem stojí za pár minut zastavení.
Zawiya Moulay Idriss II Jedno z nejvýznamnějších poutních míst ve městě, spojené se samotným zakladatelem Fezu. Dovnitř jako nemuslimové vkročit nemůžete, ale i pohled zvenčí na výzdobu portálu stojí za zastávku.
Madrasa Al-Attarine Další madrasa, kterou doporučuji navštívit – jemná výzdoba, půvabné nádvoří, možnost vystoupat i do kójí v prvním patře, kde dřív bydleli studenti.
Al-Qarawiyyin Zmíněná mešita a nejstarší univerzita světa. Dovnitř mešity vstoupit nelze, ale i jen pohled zvenčí je povinná zastávka pro každého, kdo chce pochopit, proč se Fesané dodnes považují za intelektuální srdce Maroka.
Zawiya Sidi Ahmed al-Tijani Významné duchovní místo spojené s tijánijským súfijským řádem. Často tu potkáte poutníky v pestrých oděvech z dalších afrických zemí – Fez je totiž odjakživa křižovatkou nejen obchodních, ale i duchovních cest.
A pokud vás tu zastihne hlad, zajděte do tradiční rodinné restaurace Berrada Family Restaurant – ochutnat tu můžete i menší pokrmy jako jsou fazole, čočka nebo polévka, takže vám zbyde místo ještě na pozdější tažín.
Koželužny Chouara nejsou vždy jednoduché najít. Každopádně se o to pokuste, pohled z terasy některého z přilehlých obchodů stojí za to. Na terasu projdete některým z obchodů, kde se vás zpravidla někdo ujme a vysvětlí vám jednotlivé kroky zpracování kůže. Jasně, že vám pak bude chtít ukázat i obchod.
Pokud vám kádě budou zapáchat, nebojte se říct si o snítku máty – zdejší obchodníci ji návštěvníkům nabízejí běžně. A pokud si nic kupovat nechcete, slušný zvyk je dát průvodci menší tip, orientačně kolem 30 dirhamů. Pokud si naopak chcete odvézt pravé kožené babouše (tradiční marocké pantofle), smlouvejte – cena začíná kolem 100 dirhamů.
Z koželužen můžete pokračovat na náměstí Seffarine a cestou se stavit na čaj v malé útulné čajovně pana Abdullaha – klidně to může být nejlepší čaj, jaký v Maroku ochutnáte.
Náměstí Seffarine Náměstí kovotepců uslyšíte dřív, než ho uvidíte – řemeslníci tu odjakživa pracují s mědí a mosazí a jejich tepání se nese celou ulicí. Jedno z nejfotogeničtějších míst v celém Fezu.
Cesta na Rcif Poslední úsek vede přes trh s jídlem, jeden z nejbohatších v celém Fezu, až na náměstí Rcif, odkud jezdí taxíky zpátky do civilizace – tedy alespoň do té části města, kde vás GPS signál znovu najde.
Na Rcifu máte dvě možnosti. Buď se tu rovnou naobědváte – třeba v Darori Resto v hezkém starém riádu, nebo v pouličním bistru Restaurant Tonik. Zkuste místní sendvič s bramborovou kroketou a pečenou paprikou, pár dirhamů a stojí za to. Zpátky k Bathě se vrátíte malým taxíkem. Nebo, pokud vám ještě zbývají síly, se vydáte klidnějšími uličkami zpátky nahoru a oběd si dáte až cestou – třeba ve stinné zahradní restauraci Ruined Garden, nebo v o něco méně turistické Les Mystères de Dar Tajine. Na velbloudí burger nebo šawarmu se zase zastavte v malém Camel Burger na Talaa Kbira.
Za návštěvu stojí i zahrady
Až vás uličky staré medíny omrzí, můžete se vydat na procházku zelenými zahradami Jnane Sbil a projít jimi směrem k židovské čtvrti Mellah. Narazíte tu na svéráznou architekturu – domy tu mají na rozdíl od muslimské mediny dřevěné balkony a okna do ulice. Zastavit se můžete i u královského paláce Dar al-Makhzen. Dovnitř se nedostanete, ale monumentální bronzová brána s mozaikami a vyřezávaným cedrovým dřevem sama o sobě stojí za pár fotek. Odtud si můžete nechat taxíkem vyvézt na vyhlídku u hrobek dynastie Merinovců – v podvečer máte odsud celou medinu doslova jako na dlani.
Za návštěvu stojí také Muzeum islámského umění Dar Batha – zní to jako podivná kombinace „muzeum a horké odpoledne“, ale po nedávné rekonstrukci je to jedno z nejpříjemnějších míst ve starém městě: stinné zahrady, krásné mozaiky a popisky i v angličtině.
Na závěr dne, pokud vám ještě zbývá energie, zajděte do Café Clock na večerní vystoupení hudebníků Issawa – súfijské bratrstvo s hudební tradicí sahající do 16. století.
Café Clock je ostatně proslulé i gastronomicky – zkuste jejich kultovní velbloudí burger s domácím kečupem ochuceným medem, skořicí a pepřem. Velbloudí maso chutná podobně jako hovězí, jen o trochu sladší. Bshaa aneb dobrou chuť.
Pár praktických věcí, které se hodí vědět předem
Kdy jet. Podobně jako většina Maroka je i Fez nejpříjemnější na jaře (březen–květen) a na podzim (září–listopad). V létě umí medina díky hustě nakupeným domům a úzkým uličkám bez průvanu pěkně „vytopit“ – pokud tam přece jen pojedete v červenci nebo srpnu, počítejte s pomalejším tempem a víc přestávek na čaj s mátou. Naopak v zimě si zabalte teplou bundu. Teplota v zimních měsících v noci běžně klesá pod 10°C a domy nemají centrální topení.
Jak se obléct. Fez je konzervativnější město než veselá Marrákeš. Zakrytá ramena a kolena pro ženy zde platí dvojnásob – a to nejen kvůli respektu k místním zvyklostem, ale i proto, že se tak vyhnete přílišné pozornosti na ulici.
Kde spát. Nejlepší strategická poloha je poblíž náměstí Batha a modré brány Bab Boujeloud – odsud máte pěšky na dosah celou trasu i restaurace. Zavazadla vám do mediny odveze místní vozík zvaný karosa za pár desítek dirhamů, protože autem se hluboko dovnitř stejně nedostanete. Riády totiž ve Fezu nejsou jen ubytování, ale často i malá památka sama o sobě – tradiční dům s vnitřním dvorem, kde šumí fontána a pokojská vás očekává s konvičkou čaje v ruce.
Jak nakupovat s čistým svědomím. Fez je hlavním marockým centrem řemesel a nabídka koberců, keramiky, kožených výrobků i kovových lamp je ohromující. Raději si tedy nechte trochu místa v kufru navíc.
Pokud vám záleží na tom, aby peníze z prodeje skončily u skutečných řemeslníků, a ne jen u prostředníků, poohlédněte se po řemeslných družstvech a fair-trade dílnách typu The Anou, kde je odměna pro výrobce garantovaná.
Co ochutnat. Kromě už zmíněného chlie určitě zkuste čerstvou šebakíji (smažené medové cukroví posypané sezamem, typické hlavně v období Ramadánu), nebo klasickou pastillu – slano-sladký koláč s holubím nebo kuřecím masem, mandlemi a skořicí. Fesané na svou gastronomii nedají dopustit. Mají pověst gurmánů a berou ji vážně – ne nadarmo se říká, že nejlepší marocká kuchyně pochází právě odsud a z Marrákeše.
Co si odvézt. Fez je proslulý keramikou s modrým dekorem (tzv. fassi blue), kovovými lucernami z náměstí Seffarine a samozřejmě koženými výrobky přímo od zdroje – tedy z koželužen Chouara nebo přilehlých dílen.
Průvodce, nebo bez něj?
Fezskou medinou samozřejmě můžete projít i sami – čeká vás spousta dobrodružství, pár slepých uliček navíc a možná i chvíle, kdy vás někdo někde trochu ošidí nebo zaplatíte o pár dirhamů víc, než jste museli. I to k roli objevitele patří. Ještě jednu fintu si ale pro objevování města zapamatujte. Na začátku každé uličky bývá tabulka se jménem – čtvercová znamená, že ulice je průchozí, tvar osmiúhelníku prozradí slepou uličku.
O chlup lepší je vyrazit do mediny se zkušenými průvodci. Nezastavujeme se jen u památek, ale chceme, abyste Fez zažili do hloubky. Zajdete s námi na návštěvu k místní rodině, nahlédnete do dílny, kam turista netrefí, ochutnáte něco, co není na jídelním lístku. Cílem je, abyste neviděli jen fasádu tohohle města, ale skutečně pronikli dovnitř a pochopili, co Fez dělá Fezem.
Chcete zažít Fez takhle – s někým, kdo zná nejen slepé uličky, ale i lidi za nimi? Mrkněte na aktuální termíny a podrobný program cesty Po stopách karavan a historie , nebo nám napište a připravíme vám itinerář na míru, ve kterém Fez rozhodně nebude chybět. 🐫
Na našich cestách můžete nahlédnout i do místní pekárny, kde se denně peče čerstvý chléb.
Tereza Huclová
Několik let prožila v Maroku. Zamilovala si tamní přírodu, lidi a jejich humor. Naučila se místní jazyky i připravovat tradiční jídla. Pěšky prošla většinu Vysokého Atlasu a Maroko zná jak své boty.
Je jedním ze zakladatelů CK Zažít Maroko. Připravuje originální zájezdy, na kterých toho zažijete nepopsatelně více než jen památky vyjmenované v cestovních průvodcích.
Láká vás to? Podívejte se na aktuální zájezdy.
Všechny zájezdy podle kategorie
Než dočtete. Víte, že nás můžete sledovat na Facebooku?
Zažít Maroko
Česká CK, se kterou poznáte nefalšované Maroko. Zájezdy skupinové i "na míru", zkušení průvodci a vysoká úroveň služeb.
Setkání tohoto druhu jsou pokladem samy o sobě 💰♥️
Cesty plné příběhům najdete na www.zazitmaroko.cz/zakezdy
.
.
.
.
.
.
.
#pruvodce #maroko🇲🇦 #Marrakech #cestyspribehem #cestovkasdusi
... See MoreSee Less
Zajímají Vás další články?

Nejlepší místa v Marrakéši aneb top zákoutí podle Alex
Marrákeš top místa – autentický záběr z mediny (světlo, barvy, hloubka uličky), ideálně s postavou v pohybu. Ne typická turistická fotka náměstí, ale atmosféra „tajného zákoutí“.

Nejhezčí treky Vysokého Atlasu
V tomto článku se dozvíte, který trek ve Vysokém Atlasu zvolit? Porovnali jsme Mgoun, Toubkal i méně známé trasy podle náročnosti a zážitku.

Jak se bydlí v horách Vysokého Atlasu
Jak žijí lidé ve Vysokém Atlasu? Nahlédnutí do berberských vesnic

Padesát odstínů marocké siesty
Článek představuje fenomén marocké siesty – jak funguje v praxi, co znamená pro cestovatele a jak ovlivňuje denní rytmus v Maroku.

Zelená pro marocké konopí?
Článek se věnuje tématu marockého konopí (kif, hašiš), jeho historii, současné legalizaci a realitě v pohoří Rif.

Jak vypadá týden v Maroku očima cestovatelky
Článek je cestovatelský deník z Maroka očima cestovatelky, která chce sdílet zažité chvíle s ostatními.