Vysoký Atlas na pohodu

Cože? Dovolená ve Vysokém Atlasu? Vždyť já nejsem sportovní typ a pěší turistiku nepěstuji ani doma. A ještě navíc do hor v Maroku? Tak to už rozhodně ne, to je tak akce pro učiněné dobrodruhy.

Takhle zauvažuje spousta turistů směřujících do Maroka, Vysoký Atlas maximálně přejedou a zamíří na Saharu, k moři nebo do královských měst. Ostatně není se co divit, obrázky čtyřtisícového vrcholku Toubkal budí respekt i u milovníků horských výšlapů.

Jsou marocké hory skutečně pouze výsadou dobrodruhů a sportovců?

Na rovinu, také jsem si to dříve myslela. Sama ráda sportuji a jsem zvyklá vyrážet do hor jen s batohem na zádech, proto mě ani nenapadlo přemýšlet o cestování po Vysokém Atlasu jinak. Měla jsem v hlavě, že hory jsou skvělý, ale když je člověk chce poznat, musí si zároveň tak trochu libovat v přidružených útrapách jako je pocit vedra, špíny a žízně.

A tak, když jsem před téměř třemi lety začala organizovat cesty a treky po Maroku, nejprve jsem u potenciálních klientů opatrně vyzvídala, jestli už předtím po nějakých horách chodili, a „nesportovce“ nasměrovala třeba na okružní cesty autem po jižním Maroku.

Jenže pak se objevila jedna rodina, která byla zájmově půl napůl. Mladší pár chtěl trekovat, starší rodiče relaxovat a poznat přitom něco nového. Rozhodně ale neměli zájem šplhat někde po kopcích a přespávat v turistických ubytovnách či stanu.

A já si začala lámat hlavu, jak pobyt v horách pojmout, aby si ji obě strany užily.

Zahnala jsem počáteční pochyby, co můžeme tři dny v horách dělat, když nebudeme chodit na túry a začala konstruktivně přemýšlet, CO PŘESNĚ V TĚCH HORÁCH BUDEME DĚLAT.

Nápady se najednou dostavily a skládaly se do zajímavého programu. Nakonec tito spolucestovatelé označili pobyt v horách za nejkrásnější část jejich dovolené v Maroku a brzy se k nim začali přidávat další.

Vyražte s námi do Maroka na trek!

Nabídka treků zden

VYBRAT ZÁJEZD

NABÍDKA

Jak si tedy užít Vysoký Atlas, přestože neholdujete pěší turistice?

1) Zaměřte se na poznání autentického životního stylu

Na Vysokém Atlasu je krásné, že je stále přirozeně obydlený. Všude je spousta vesniček, které se nevylidňují. Není to tedy třeba jako v Alpách, kde narazíte převážně na odhodlané turisty a pracovníky hotelů.

V marockých horách lidé normálně žijí a pracují, potkáte tam vesničanky, jak ženou krávu na pastvu, perou prádlo v řece, děti hrají mezi hliněnými domečky kuličky.

Místní obyvatelé bývají velice vlídní, často se mi v těchto vesničkách stane, že mě někdo pozve spontánně domů na čaj>> a nechá mě tak nahlédnout do jednoduchého života v horách, který u nás pamatuje možná tak generace mých prarodičů, nebo je k vidění ve filmech pro pamětníky.

„Tento svět stojí za to objevit.“

2) Vysoký Atlas si také můžete užít kulinářsky

Osobně se ráda zdravě a dobře stravuji. Co mě ovšem v Čechách ani trochu nebaví, je časově náročný hon za kvalitní zeleninou, která by měla nějakou chuť. Nakonec většinou rezignuji a spokojím se se s běžnou zeleninou z Alberta.

Ovšem, když přijedu do Vysokého Atlasu, všechno je jinak. Pro místní jsou naše bio potraviny a zelenina naprostá samozřejmost a vůbec nikoho by nenapadlo, že my kvůli ní stojíme fronty na farmářských trzích a utrácíme jmění. Lidi by tam opravdu velice překvapilo, že u nás existují rajčata a cibule zcela bez chuti, nebo kuřata napuštěná vodou.

Pokrmy připravené doma nelze s nabídkou restaurací vůbec srovnávat.

Máte zájem o náš e-book?

Objevte osvědčené tipy, díky kterým si získáte srdce Maročanů.

CHCI EBOOK ZDARMA

ebook zdarma

Pro mě tedy pobyt v marockých horách znamená i denní přísun chutných jídel. Čerstvé maso, které necestuje na můj talíř přes půl Evropy, ale které ještě ráno běhalo po dvorku. Chutná zelenina a k tomu spousty olivového oleje, který si každá rodina buď vyrobí sama nebo koupí od známých. A příloha křupavý chleba pečený v hliněné peci na žhavých uhlících.

Jak o tom teď přemýšlím a píšu, začaly se mi bez přehánění hodně sbíhat sliny 😋

Opravdu, i když byste to možná nečekali, Vysoký Atlas je ráj pro všechny gurmány a labužníky tohoto světa. Vřele doporučuji tento region po kulinářské stránce prozkoumat.

3) Maročanky vás naučí skvěle vařit

Nejlépe obvykle vaří maminky, babičky a vůbec všechny ženy, které se musí pravidelně starat o žaludky mnoha strávníků. Z toho jsem také vycházela, když jsem začala pro svoje spolucestovatele organizovat v berberské vesničce kuchařské workshopy>>.

Sympatické vesničanky se rády podělí o svoje know – how a stačí jedno odpoledne a účastníci vědí, jak správně naaranžovat zeleninu a maso do marockého tajinu, nebo jak správně namíchat směs marockých koření.

Horalky mívají velice vřelé a vstřícné povahy, a tak se vaří v hodně veselé atmosféře. A pak je zde ještě jedna věc, která mě mimořádně těší. Zatímco na túrách se o turisty starají převážně muži, během kuchařských workshopů jsou to najednou jejich ženy, které mají hlavní slovo a je na nich vidět, že si to užívají.

O marocký tajin pak můžete obohatit svůj jídelníček i doma v Čechách. Není to moc pracný, a když efektně odklopíte tajínovou poklici a místností se rozvine vůně římského kmínu, všichni u stolu vám spolehlivě zatleskají.

A pokud máte chuť si něco marockého uvařit hned teď a nečekat až do Vysokého Atlasu, nedávno jsem na facebooku připravovala šakšúku aneb berberskou omeletu. Vyzkoušejte, je to dobrota.

4) I jednoduchá procházka vás zavede na zajímavá místa

Z horské vesnice Armed mnoho turistů vyráží na čtyřtisícový Toubkal, nejvyšší horu Vysokého Atlasu. Stejně dobře se tam ale dají podniknout naprosto pohodové procházky.

V okolí bylo v posledních letech postaveno několik širokých a pohodlných cest, ze kterých se nabízí krásné výhledy na okolní vrcholky.

Tato moje oblíbená kavárnička zrovna na jedné takové cestě leží, chodím do ní ráda kvůli originálnímu vychlazenému baru a jedinečnému výhledu do údolí Imnane.

Ještě nedávno bylo údolí Imnane zcela odstřižené. Od doby, kdy se ale postavila sjízdná cesta do sedla Tizi n´Tametaert je dostupné v podstatě všem. Moc lidí tam ale kupodivu nechodí, nevadí, alespoň nás tam nikdo neruší.

5) Piknikujte jako praví Maročani

Musím říct, že momentě, kdy jsem se seznámila s marockým pojetím pikniku, přestal mě na pěších túrách uspokojovat chleba se sýrem a müsli tyčinka. Marocký piknik znamená, že se najde nějaké hodně pěkné místo, na kterém kuchař připraví chutný oběd o třech chodech.

Následovat může třeba odpolední siesta, natáhnout se totiž na chvíli na matraci, zavřít oči nebo se naopak kochat výhledem do okolní krajiny, je balzám pro tělo i duši.

A mimochodem, přesně tak si představují výlet do hor i marocké rodiny. Kdepak, ty nemají vůbec žádné ambice zdolávat vrcholky, místo toho vytáhnou hrnce a skleničky, rozloží se na deku a den blaženě propiknikují. Více než piknikem se tedy k marocké kultuře ani přiblížit nelze.

6) Ve Vysokém Atlasu se kdysi psaly dějiny, které stojí za objevení

Když jsem se začala zajímat o marockou historii překvapilo mě, že Vysoký Atlas byl dějištěm mnoha zajímavých událostí.

Tak například dynastie Almohadů, během jejíž vlády Maroko ve 12. století dobylo i velkou část Španělska, pocházela právě z Vysokého Atlasu z místa nazývaného TinMal.

TinMal mě od začátku přitahoval už jen svým jménem, ohromně se mně totiž líbil. A samotné místo také. Nad řekou, uprostřed krásných hor stojí obrovská ruina mešity, ze které Almohadi začali šířit svoji slávu.

Mešitu lze navštívit a pak ještě poobědvat v sousední vesnici s místní rodinou. Rozhodně je to jedno z míst ve Vysokém Atlasu, na které se svými spolucestovateli rádi jezdíme.

7) I „nicnedělání“ je ve Vysokém Atlasu moc fajn

Představa, že bych byla v horách a nic moc tam nedělala, nikam nešplhala, mi zpočátku, musím říct, připadala divná. Nakonec se ale zrovna tohle stalo jednou z věcí, které jsem se v Maroku naučila.

Zjistila jsem, že není nutné mít špatné svědomí vždycky, když se zrovna v něčem nezlepšuji, nevzdělávám, nebo neposouvám věci dopředu. Je totiž také docela fajn, si jen tak nečinně sednout na terasu nebo do místní kavárničky, rozhlížet se po okolních vrcholcích, pozorovat ptáky a zaposlouchat se do ticha, které občas přeruší křik dětí nebo muezzin, svolávající obyvatele údolí k modlitbě.

Co je v marocké vesnici navíc příjemné; taková nečinnost tam nikoho nepřekvapí. Místní na tom jsou totiž úplně stejně. Pokud právě nejsou v nějaké práci, většinou někde sedí, pozorují okolí, usmívají se a sem tam prohodí pár slov s kolemjdoucími.

Sečteno a podtrženo…

Marocké hory nabízí spoustu zážitků i pro nesportovce. Zdolávat vrcholky je fajn, ale nejsou to vrcholová fota, co dělá Vysoký Atlas unikátním.

Jedinečné je v těchto horách prostě jenom být a zažít tamní jedinečnou atmosféru, zažít jiný život.

Pohodové dovolené nahrává i kvalitní ubytování

Za dobu, co do Vysokého Atlasu jezdím, se tam naštěstí výrazně zlepšila kvalita ubytování. V turistických vesnicích Imlil, Armed nebo Ouirgane jsem poznala spoustu útulných hotýlků a penzionů, a to od jednodušších až po vysloveně luxusní.

Mnoho majitelů nebo správců jsem si také vysloveně oblíbila, jsou to lidé s láskou ke svému regionu a vždycky dělají, co mohou, aby se u nich návštěvníci dobře cítili.

Jsem jim za to opravdu vděčná, protože díky nim a jejich práci už Vysoký Atlas není jen výsada pro dobrodružné a otrlé povahy, kterým nevadí trocha špíny nebo nepohodlí.

Teď si ho můžou zamilovat všichni přesně tak, jak jim to vyhovuje. Třeba i Vy 😉

Tereza Huclová

Několik let prožila v Maroku. Zamilovala si tamní přírodu, lidi a jejich humor. Naučila se místní jazyky i připravovat tradiční jídla. Pěšky prošla většinu Vysokého Atlasu a Maroko zná jak své boty.

Je jedním ze zakladatelů CK Zažít Maroko. Připravuje originální zájezdy, na kterých toho zažijete nepopsatelně více než jen památky vyjmenované v cestovních průvodcích.

Láká vás to? Podívejte se na aktuální zájezdy.

Všechny zájezdy podle kategorie

Vysoký Atlas na pohodu

Jsou marocké hory skutečně pouze výsadou dobrodruhů a sportovců?