Inspirace Marokem aneb proč tento blog

5) Není jedno Maroko: sever vs. Marrákeš vs. Sahara

Během let v Maroku jsem zjistila, že neexistuje jen jedno Maroko. Maroko je úplně jiné na zeleném severu, v Marrákeši, nebo na úpatí pouště>>. Někteří Maročané žijí velmi konzervativně, jiní jsou moderní, někteří hovoří arabsky, další berbersky, někdo francouzsky. V Čechách takové rozpětí a rozdíly mezi lidmi neznáme.

Vlastně jsem se dost často divila, jak je možné, že všichni vedle sebe v takovém poklidu a s úsměvem dokáží žít.

Myslím, že lidi spojuje víra v Boha a určitá pokora, že věci je někdy třeba přijímat tak, jak přicházejí.Pokora a schopnost vnímat lidí bez předsudků jsou dvě cenné věci, které jsem se v Maroku naučila. Nedají-li se věci zlomit přes koleno, nech jim volný průběh.

Život v Maroku není snadný, země nemá propracovaný sociální systém, je obtížné tam vydělat peníze, a tak se lidé často musí sklonit před osudem a připustit, že ne všechno se podaří, že ne všechno bude v životě možné tak, jak si vysnili.

Ano, za všech okolností je třeba se snažit a přistupovat k problémům pozitivně. Pokud se však něco nepovede, není to konec světa, ani žádné osobní selhání.
A co je zajímavé, když člověk na toto přistoupí, věci pak často sami a zcela přirozeně vyústí v nějaký úplně jiný úspěch.

Maroko mě zbavilo předsudků

Přestože jsem vždycky ráda cestovala, po Evropě i mimo, teprve život v Maroku mě definitivně naučil přistupovat k lidem naprosto přirozeně bez předsudků a chovat se ke všem úplně stejně.

Poznala jsem, že člověk může nalézt dobré přátele v hliněném domku stejně jako třeba mezi zámožnými podnikateli. Není důvod se k lidem chovat odlišně, první třeba litovat a téměř před nimi zapírat svůj život, druhých se naopak ostýchat. V obou případech si člověk zbytečně blokuje cestu k tomu nejdůležitějšímu, co v lidech je, k jejich srdcím.

Vždycky prostě platí, že to, co do lidí a našich vzájemných vztahů, vložím, se mi vrátí. Pokud se všemi jednám otevřeně, s úctu a s důvěrou, pravděpodobně na mě zareagují stejně.

Jasně, teoreticky jsem tohle všechno znala už předtím, ale až Maroko ve mně skutečně proměnilo teorii v praxi. Dalo mi to sebevědomí, že s tímto přístupem se mohu vydat na úplně jakoukoliv cestu a bude to ta nejlepší výbava, kterou si na ni s sebou ponesu.